V předchozích kapitolách bylo hodnoceno znečištění ovzduší pro jednotlivé znečišťující látky nebo příbuzné skupiny látek. Pokud to hustota monitorovací sítě umožňuje, je při pravidelném ročním hodnocení kladen důraz na zmapování územního rozlo- žení, a to především pro ty znečišťující látky a roční imisní charakteristiky, pro které jsou dříve uvedeným Opatřením FVŽP k zákonu č. 309/1991 Sb. stanoveny příslušné imisní limity (limit ročních aritmetických průměrných koncentrací pro SO₂, prašný aerosol, NO_x, Pb a Cd v aerosolu a limit četnosti překročení denních koncentrací za rok pro SO₂, prašný aerosol a NO_x). Vedle praktického požadavku vymezit pro účely zaměření ozdravných opatření v souladu s tzv. Rámcovou směrnicí EU 96/62/EC oblasti pravidelného překračování imisních limitů má mapování územního rozložení imisních úrovní primárně za cíl extrapolovat staniční (bodová) měření i na území mimo měřicí místa. Analýza územního rozložení imisí znečišťujících látek je prováděna s využitím geostatistických postupů jako jsou metoda kriging, metoda IDW (metoda interpolace s váhou nepřímo úměrnou vzdálenosti) případně další, zajišťovaných programovým vybavením geografického informačního systému.

Popis stavu znečištění ovzduší výčtem úrovní imisních charakteristik látek, měřených v dané lokalitě a jejich poměru k stanoveným imisním limitům je relativně komplikovaný a závislý i na spektru látek měřených v dané lokalitě. Výsledkem snahy nahradit tento komplikovaný popis stavu kvality ovzduší v dané lokalitě názornou, nejlépe slovně vyjádřenou klasifikací, jsou různé konstrukce indexů kvality ovzduší [5, 6]. Při konstrukci indexů kvality ovzduší jsou obecně naměřené imisní úrovně „normovány“ stanovenými limity kvality ovzduší a takto normované imisní úrovně jednotlivých látek jsou jakožto bezrozměrná čísla slučovány. Pro takto vytvořené hodnoty jsou pak stanoveny klasifikující úrovně. Problémem těchto konstrukcí je obvykle to, že aplikovanými početními operacemi dochází de facto k zavádění nových, legislativně nezakotvených limitních úrovní hodnocených látek.

Mapa na obr. 2-96 znázorňuje souhrnné hodnocení kvality ovzduší za rok 2000 respektující legislativně stanovené imisní limity. Při jejím vytváření byla použita pole územního hodnocení jednotlivých znečišťujících látek, která byla analyzována pomocí metod mapové algebry na základě klasifikace uvedené v tabulce 2-82. V souladu s požadavky legislativy pro souhrnné hodnocení jsou vstupními podklady jmenovitě:

• pole ročních aritmetických průměrů koncentrací
- oxidu siřičitého
- prašného aerosolu
- oxidů dusíku
- olova
- kadmia

• pole 95% kvantilů denních koncentrací
- oxidu siřičitého
- prašného aerosolu
- oxidů dusíku.

Proti předchozím rokům, kdy docházelo k překračování imisních limitů především oxidu siřičitého a prašného aerosolu, je po roce 1998 zařazení oblastí do třídy znečištěného až velmi silně znečištěného ovzduší dáno téměř výhradně četností překračování denního imisního limitu oxidů dusíku, které lze přičíst stále rostoucí intenzitě automobilové dopravy. Je však třeba zdůraznit, že prezentované hodnocení vychází z dosud platných limitů. S přijetím nové legislativy ochrany ovzduší, přejímající evropské směrnice a jimi zavedené limitní úrovně, se obraz poskytovaný prezentovaným hodnocením, založeným na dosud platných limitech podstatně změní. Jak ukazují výsledky předběžných hodnocení z pohledu směrnic EU [14], rozhodující problém vyvstává v důsledku překračování limitních úrovní frakce částic PM₁₀.

Grafy na obr. 2-95 ukazují vývoj podílů počtu obyvatel a vývoj podílů plochy v uvedených třídách kvality ovzduší v % celkového počtu obyvatel, respektive celkové plochy ČR. Z grafů je patrný nárůst podílů v třídách I a II a pokles v třídách spadajících do oblastí znečištěného ovzduší až velmi silně znečištěného ovzduší (III.–V. třída kvality ovzduší). Jak ukazuje graf na obr. 2-95, tento pozitivní vývoj se po roce 1999 zastavuje či mírně zhoršuje.

Přehled obcí s počtem obyvatel nad 3000 spadajících do III.–V. třídy kvality ovzduší ukazuje tabulka 2-83. Proti roku 1996 došlo k patrnému poklesu počtu obcí zařazených do tříd znečištěného až velmi silně znečištěného ovzduší podle klasifikace uvedené v tabulce 2-82, ze 47 na 8 v roce 1999. Jak ukazuje tab. 2-83, v roce 2000 se počet obcí spadajících do uvedených tříd kvality ovzduší naopak mírně zvýšil na 15.

Výrazný pokles imisních úrovní prakticky všech výše uvedených znečišťujících látek, zejména v letech 1997 až 1999, potvrzuje vývoj, který byl očekáván v souvislosti s termínem platnosti emisních limitů pro zdroje znečišťování ovzduší. Zlepšení imisní situace v posledním období proti počátku devadesátých let názorně ukazují srovnání map ročních průměrných koncentrací oxidu siřičitého a prašného aerosolu v roce 1990 a 2000 (obr. 2-97 a 2-98).

Tab. 2-82 Třídění území dle kvality ovzduší

Tab. 2-83 Přehled obcí s počtem obyvatel nad 3000 spadajících do III.–V. třídy kvality ovzduší, 2000