Tato část ročenky předkládá mapové, grafické a tabulkové přehledy charakteristik imisní situace hlavních postižených oblastí České republiky pro oxid siřičitý, prašný aerosol a oxidy dusíku. Za rok 2000 byly samostatně vyhodnoceny: Hlavní město Praha, Středočeský kraj, severozápadní oblast (Karlovarský kraj, Ústecký kraj a Liberecký kraj) a Moravskoslezský kraj. Přehled všech tabulek a vyobrazení je uveden v závěru této publikace (viz Obsah); přímo v textu jsou odkazy na tabulky a obrázky omezeny.

Mapová část charakterizuje územní rozložení znečišťujících látek v ovzduší. Pro každou oblast, včetně celého území České republiky (viz kap. 2.3), jsou uvedena mapová znázornění ročních aritmetických průměrů a 95% kvantilů oxidu siřičitého, prašného aerosolu (v případě frakce PM₁₀ byl v souladu s denním imisním limitem EU použit 90% kvantil) a oxidů dusíku.

Při konstrukci pole ročních aritmetických průměrů oxidu siřičitého, v menší míře oxidů dusíku a prašného aerosolu (kap. 2.2.1–2.2.4, 2.3) byl za rok 2000 použit v kombinaci s naměřenými daty transportní a rozptylový model Symos’97 (byl vyvinut ve spolupráci ČHMÚ a firmy EKOAIR). Tento model používá digitálně zpracovaný terén DMT 200 vytvořený ve VTÚ Dobruška. Model Symos’97 je vhodným doplňkem pro hodnocení imisní situace oxidu siřičitého, v menší míře pro oxidy dusíku a prašný aerosol, v místech s nedostatečným měřením. Při konstrukci pole 95% kvantilu oxidu siřičitého bylo na některých místech využito modelových hodnot ročního aritmetického průměru pro přepočet na hodnoty 95% kvantilu podle statistických metod. Od roku 1995 je v přehledné mapě České republiky uvedeno (viz kap. 2.3) pole koncentrací ročních aritmetických průměrů oxidů dusíku. Toto územní hodnocení bylo za rok 2000 konstruováno na základě kombinace naměřených koncentrací oxidů dusíku, statisticky podložených odhadů imisních hodnot v místech s nedostatečným měřením, kategorizace území dle emisních hustot a modelu Symos’97. Pole koncentrací oxidů dusíku bylo použito pouze v přehledné mapě České republiky. V jednotlivých oblastech jsou koncentrace oxidů dusíku znázorněny metodou bodových značek¹ [8] s barevným vyznačením příslušnosti jednotlivých stanic do uváděných tříd. Stejným způsobem jsou v přehledných mapách České republiky (viz kap. 2.3) prezentovány relativní četnosti překročení denního imisního limitu uvedených znečišťujících látek. Výjimku tvoří frakce PM₁₀, kde je podle platné direktivy EU tolerované překročení vyjádřeno absolutní četností.

Pro prezentaci územního rozložení ročních aritmetických průměrů a hodnot 95% kvantilů oxidu siřičitého a prašného aerosolu (pouze aritmetický průměr) bylo použito pro charakterizování postižených oblastí (kromě Prahy) za rok 2000 kombinované mapové znázornění jednak s odhadem územního rozložení polí příslušné imisní charakteristiky a zároveň s vyznačením naměřených hodnot na imisních stanicích (metoda bodových značek). V těchto mapových znázorněních jsou odlišeny automatizované monitorovací stanice (AMS) a stanice manuální. Při konstrukci map polí koncentrací znečišťujících látek byl hlavní důraz kladen na stanice typu AMS. Hodnoty z manuálních stanic byly použity většinou jako doplňující informace, zejména v málo postižených oblastech.

V kombinovaném mapovém znázornění ročního průměru prašného aerosolu byly stanice AMS, měřící frakci PM₁₀, přepočteny na SPM (koeficient 1,2) a označeny jiným symbolem. 95% kvantily denních koncentrací SPM a 90% kvantily denních koncentrací PM₁₀ jsou uváděny samostatně v mapách bodových značek. V přehledných mapách České republiky (kap. 2.3) bylo pro prezentaci územního rozložení ročních aritmetických průměrů a 95% kvantilů prašného aerosolu použito dvojího zobrazení – polí koncentrací a bodových značek. V případě frakce PM₁₀ je za rok 2000 uveden formou bodových značek aritmetický průměr i 90% kvantil.

Pro jednotlivé třídy koncentrací je na mapách polí imisních charakteristik uváděn podíl příslušné třídy koncentrací v procentech zasažené plochy.

Tabulková a grafická část předkládá roční chody koncentrací základních znečišťujících látek a roční průběhy denních koncentrací těchto látek na vybraných stanicích jednotlivých postižených oblastí. Od roku 1996 jsou tabulky ročních chodů rozšířeny o vybrané roční imisní charakteristiky. Roční průběhy denních koncentrací základních znečišťujících látek jsou přehledně zobrazeny na vybraných stanicích pro jednotlivé oblasti a pro celou Českou republiku. Z těchto grafů názorně vyplývají rozdíly v převládajícím druhu znečišťující látky v jednotlivých oblastech České republiky. V uvedených tabulkách a grafech ročních chodů koncentrací základních znečišťujících látek je za rok 2000 poprvé uvedena klasifikace imisních stanic (vysvětlení viz legenda k tabulkám ročních chodů, podrobněji viz Tabelární přehled, kap. 1.3.1.3). V této části jsou rovněž prezentovány tabulky přehledu stanic s nejvyšší relativní četností krátkodobých překročení IH_k a s nejvyššími hodnotami 95% kvantilů půlhodinových koncentrací znečišťujících látek. Dále jsou uvedeny tabulky s přehledem nejvyšších denních koncentrací (včetně data výskytu), s nejvyššími ročními aritmetickými průměry, s nejvyšší relativní (absolutní) četností překročení IH_d, s nejvyššími hodnotami 95% kvantilů (90% kvantilů) denních koncentrací znečišťujících látek. Došlo-li k výraznějšímu překračování četností denního imisního limitu pouze u jedné znečišťující látky v dané oblasti, je tabulka pro přehlednost doplněna i hodnotami pro ostatní sledované znečišťující látky. V kap. 2.3 je zařazena i tabulka přehledu nejvyšších půlhodinových koncentrací znečišťujících látek dosažených na stanicích České republiky v roce 2000.

V tabulkách přehledů stanic s nejvyššími ročními aritmetickými průměry, s nejvyšší relativní (absolutní) četností překročení IH_d a s nejvyšší hodnotou 95% kvantilu (90% kvantilu) ročního souboru denních koncentrací znečišťujících látek jsou uvedeny pouze ty stanice, které pro tyto vypočtené imisní charakteristiky splňovaly uvedené podmínky prezentace (viz Tabelární přehled [2]). Pro konstrukci map polí koncentrací znečišťujících látek byla místa s nedostatečnou hustotou měření (jde téměř výhradně o místa s malou emisní hustotou a nízkou imisní úrovní) doplněna o odborné odhady (vztahuje se i na kap. 2.3).

Z tabulek ročních chodů koncentrací znečišťujících látek lze vysledovat určitý sezónní chod. Nejvýraznější je u oxidu siřičitého, kde koncentrace v zimním půlroku (měsíc 1.–3. a 10.–12.) několikanásobně převyšují koncentrace v letním půlroku (měsíc 4.–9.). Sezónní průběh koncentrací oxidu siřičitého je výsledkem sezónního chodu meteorologických podmínek. V zimním období dochází často k teplotním inverzím a k následnému zhoršení rozptylových podmínek a současně je, zejména v oblastech, kde není dosud provedena plynofikace, vysoká spotřeba tuhých paliv. Sezónní chod u oxidů dusíku není tak výrazný jako u oxidu siřičitého. V zimním období jsou koncentrace vyšší, ale v oblastech s velkým automobilovým provozem se rozdíly mezi zimním a letním půlrokem mohou vyrovnávat. Sezónní chod koncentrací prašného aerosolu je zjevně nahodilý a nelze pro něj formulovat odpovídající zobecnění.

¹ Metoda bodových značek [8] je jedna z metod kartografického znázorňování, která využívá jako vyjadřovací prostředky geometrické, symbolické, obrázkové a písmenové značky. Hodí se pro znázorňování polohy a kvality nespojitých bodových objektů. V této ročence je používána pro znázornění rozmístění imisních stanic. Kvantita jevu není v tomto případě vyjádřena velikostí značky, ale barevnou škálou jednotlivých tříd koncentrací základních znečišťujících látek.