Úsek ochrany čistoty ovzduší

Nejčastější otázky od veřejnosti, rodičů s dětmi, školek, médií v oblasti čistoty ovzduší


Smogový varovný a regulační systém

Aktuální informace jsou na portálu ČHMÚ, záložka Ovzduší , odkaz Aktuální hod. přehled

Tento index pomocí slovního hodnocení popisuje kvalitu ovzduší, bez nutnosti sledovat a porovnávat číselné hodnoty.

Výpočet indexu kvality je založen na vyhodnocení hodinových koncentrací oxidu siřičitého oxidu dusičitého, ozonu, suspendovaných částic frakce PM10 a osmihodinových klouzavých koncentrací oxidu uhelnatého. Je v něm zohledněn možný vliv imisí na zdravotní stav obyvatelstva. Ve výpočtu jsou pro PM10 použity hodinové průměrné koncentrace, protože lépe vystihují aktuální stav. Meze pro hodinové koncentrace byly odvozeny na základě statistické analýzy mezi denními a hodinovými průměrnými koncentracemi.

Data pro výpočet indexu kvality ovzduší pocházejí z aktuálního měření v reálném čase a nejsou verifikována.

Index kvality ovzduší je zjišťován pro každou veličinu v dané lokalitě zvlášť a prezentován je nejhorší z nich. Index kvality ovzduší je zobrazen, pokud jsou k dispozici hodinová data alespoň pro NO2, O3 a PM10, jsou-li v lokalitě standardně měřena.

Označení „neúplná data“ může znamenat, že na stanici v danou hodinu byla prováděna automatická kontrola přístrojů.

Rozptylové podmínky jsou určeny stavem meteorologických prvků a veličin, které rozhodujícím způsobem ovlivňují přenos a rozptyl znečišťujících látek v ovzduší. Jedná se zejména o rychlost větru, teplotní zvrstvení atmosféry (průběh teploty s výškou). Při špatných rozptylových podmínkách (bezvětří nebo slabý vítr, přítomnost teplotní inverze) je nutno očekávat vysoké znečištění ovzduší. Při dobrých rozptylových podmínkách (čerstvý nebo silný vítr, teplota vzduchu s výškou klesá) se znečišťující látky promíchávají a ředí, koncentrace jsou nízké.
Smogová situace je podle zákona o ochraně ovzduší stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, suspendovanými částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí některou z prahových hodnot uvedených v příloze č. 6 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, za podmínek uvedených v této příloze.
Jedná se o zkratku pro Smogový Varovný Regulační Systém.
Rozlišujeme smogové situace letního a zimního typu. Letní situace s vysokými koncentracemi troposférického ozonu se vyskytují za horkého a suchého počasí v teplé polovině roku, nejčastěji od začátku dubna do konce září. Zimní smogové situace, spojené s vysokými koncentracemi oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a prachu, se nejčastěji pozorují v chladném období od října do března roku následujícího. Výjimečně se mohou objevit vysoké koncentrace prachu i mimo toto období.
Mrazivé počasí v klimatických podmínkách ČR je obvykle spojeno s anticyklonálním počasím, kdy slabé proudění vzduchu a výskyt inverzí teploty vytvářejí podmínky pro hromadění znečištění v blízkosti zemského povrchu a vzniku smogových situací zimního typu. Výjimku mohou tvořit případy, kdy se při mrazivém počasí vyskytují vyšší rychlosti větru a rozptylové podmínky se díky zvýšené ventilaci zlepšují.
Záleží na typu smogové situace.
V případě letních smogových situací se nejvyšší koncentrace troposférického ozonu vyskytují v brzkých odpoledních hodinách. Ráno, pozdě odpoledne a navečer rychle klesají. Větrání nepředstavuje problém po celý den, neboť vysoce reaktivní ozon se ve vnitřním prostředí rychle odbourává a v domácnosti obvykle nejsou podmínky pro jeho další tvorbu. Při zimních smogových situacích je denní chod koncentrací opačný – nejvyšší hodnoty se dosahují v ranních hodinách před východem slunce a večer po jeho západu. Koncentrace v tomto případě kopírují denní změny rozptylových podmínek a denní rytmus aktivity obyvatel (vytápění, intenzita dopravy). Nejlepší podmínky pro větrání a pobyt venku jsou tudíž v brzkých odpoledních hodinách. Větrání by mělo být krátké a intenzivní. V případech dlouhodobého výskytu špatných rozptylových podmínek ovšem zůstává úroveň znečištění vysoká po celý den a pobyt venku je vhodné omezit na nejmenší nutnou míru. Doporučuje se sledovat informace o aktuálním stavu znečištění ovzduší na internetu a ve sdělovacích prostředcích.
V zásadě lze konstatovat, že zvýšené riziko ohrožení zdraví vzniká při překročení úrovně znečištění stanovené imisními limity, vyhlášenými pro ochranu zdraví lidí a uvedenými v Příloze č. 1 k zákonu č. 201/2012 Sb. (zákon o ochraně ovzduší). Hodnoty imisních limitů jsou stanoveny s přihlédnutím k dlouhodobému působení znečištěného ovzduší na zdraví člověka, krátkodobá expozice zvýšeným koncentracím nemusí zhoršení zdravotního stavu způsobit. Toto neplatí pro osoby s již rozvinutým zdravotním postižením, např. astmatem.
Mezi skupiny obyvatel, zvláště citlivé na zvýšené koncentrace znečišťujících látek ve smogových situacích (letního i zimního typu) se řadí zejména malé děti, senioři, těhotné ženy a osoby s již rozvinutým zdravotním postižením dýchacího ústrojí (chronickým i akutním), dále pak nemocní s chorobami kardiovaskulárního systému a diabetici.
Informace o aktuální úrovni znečištění ovzduší a imisních limitech jsou dostupné ve sdělovacích prostředcích a na internetových stránkách. Doporučení vhodné denní doby pro pobyt venku je uvedeno výše. Individuální rozhodnutí je možné učinit na základě těchto informací, popřípadě po konzultaci s lékařem. Provozovatelé předškolních a školních zařízení by se měli obrátit na svého zřizovatele a vyžádat u něj stanovení závazných pravidel, založených a zveřejňovaných informacích o aktuálním stavu znečištění ovzduší.
U dospělých osob bez zdravotních potíží nejsou nutná žádná omezení. Pokud se smogová situace zhoršuje a dojde k vyhlášení regulací zdrojů, doporučuje se dospělým osobám bez zdravotních potíží zdržet se při pobytu pod širým nebem zvýšené fyzické zátěže, spojené se zvýšenou frekvencí dýchání.
Osobám s chronickými dýchacími potížemi, srdečním onemocněním, seniorům a malým dětem se po vyhlášení smogové situace doporučuje zdržet se při pobytu pod širým nebem zvýšené fyzické zátěže spojené se zvýšenou frekvencí dýchání. Pokud se smogová situace zhoršuje a dojde k vyhlášení regulací zdrojů, doporučuje se omezit pobyt ve venkovním prostředí na nejnutnější míru.
ČHMÚ sleduje všechny znečišťující látky, které jsou uvedeny v Příloze č. 1 k zákonu č. 201/2012 Sb. (zákon o ochraně ovzduší) a ve vyhlášce MŽP č. 330/2012 Sb. Jedná se o oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, oxid uhelnatý, benzen, prachové částice frakce PM10 a PM2.5, olovo, arsen, kadmium, nikl, benzo(a)pyren, troposférický ozon, polycyklické aromatické uhlovodíky, těkavé organické látky a plynnou rtuť.
Na stránkách ČHMÚ jsou uvedeny ty znečišťující látky, které se měří kontinuálně a podávají informaci o průměrných hodinových koncentracích. Jsou to oxid siřičitý, oxid dusičitý, oxid uhelnatý, prachové částice frakce PM10 a PM2.5 a troposférický ozon. Hodnoty se aktualizují každou hodinu. Dále jsou zveřejňovány informace o úrovni znečištění olovem a benzenem, které se uvádějí jako průměrné hodnoty za posledních 12 měsíců a aktualizují se jednou za 3 měsíce. Povinnost informovat veřejnost o znečištění těmito látkami vyplývá ze zákona č. 201/2012 Sb. a vyhlášky č. 330/2012 Sb.

Jedná se o příměsi v ovzduší pevného nebo kapalného skupenství, které díky své malé velikosti a hmotnosti v ovzduší zůstávají, nesedimentují, vznášejí se - jsou v něm rozptýleny (suspendovány). Pevnou složku suspendovaných částic v zásadě tvoří malé částečky prachu, proto je běžně nazýváme prašné či pevné částice.

Jako suspendované částice frakce PM10 označujeme částice, které projdou velikostně selektivním filtrem, vykazujícím pro aerodynamický průměr 10 µm odlučovací účinnost 50 %. Jako jemné suspendované částice frakce PM2.5 označujeme částice, které projdou velikostně selektivním filtrem, vykazujícím pro aerodynamický průměr 2,5 µm odlučovací účinnost 50 %.

Suspendované částice se dělí na primární a sekundární. Primární částice jsou emitovány přímo ze zdrojů, sekundární vznikají druhotně v atmosféře z plynných prekurzorů (jako jsou oxidy síry, dusíku a amoniak) v důsledku fyzikálních a chemických procesů. Suspendované částice představují významný rizikový faktor s mnohočetným efektem na lidské zdraví. Na rozdíl od plynných znečišťujících látek nemají specifické složení, představují směs látek s různými účinky. Velikost, tvar a složení částic je ovlivněno zdrojem, ze kterého pocházejí.

V předchozí právní úpravě se signál regulace vyhlašoval, pokud došlo k překročení 24hodinového průměru koncentrace suspendovaných částic PM10 ve výši 150 μg.m-3. Dle nové úpravy je vyhlašována regulace pokud je překročena 24hodinová průměrná koncentrace suspendovaných částic PM10 ve výši 150 μg.m-3 ve třech po sobě následujících dnech, což znamená, že klouzavá 24hodinová průměrná koncentrace bude překročena ve 49 po sobě následujících hodinách.

Posunutím regulace se zvyšuje jistota déletrvajícího překročení prahové hodnoty pro vyhlašování regulace a je tedy zajištěno opodstatnění regulace.

Vyhlášení regulace při epizodických situacích trvajících krátkou dobu (hodiny - den) nemá smysl, protože příslušná opatření nestihnou v takto krátké době významně ovlivnit koncentrace v oblasti. Tato opatření hrají roli při déle trvajících inverzních meteorologických situacích, kdy daná vzduchová hmota setrvává na místě delší dobu (řádově dny – týdny).

Dále se předejde náhlému odstavování a znovu najíždění technologických zdrojů znečišťování ovzduší, kdy dochází ke snížení provozní spolehlivosti technologií a rovněž ke zvýšeným emisím z takto regulovaných zdrojů, v některých případech i dlouhodobému.

Složité technologické provozy zejména v hutním a chemickém průmyslu byly projektovány na dosažení optimálních výrobních parametrů. Při tomto provozním režimu je rovněž produkce emisí do ovzduší ustálená. Jakékoliv výrazné zásahy do ustáleného provozu mají za důsledek i výkyvy na straně produkce emisí. Při odstavování či opětovném najíždění zdrojů dochází k nárůstu produkce emisí (studené stavy technologie, provoz mimo filtry z důvodu bezpečnosti) a k možnosti vzniku nebezpečných či havarijních stavů. Opakované časté výkyvy v provozním režimu také způsobují intenzivnější opotřebení technologie i zvýšení četnosti následných poruch, takže ve svém důsledku se pak zvyšuje úroveň množství emisí i při následném běžném a neomezeném provozu.

Z těchto důvodů je nutné vždy hledat optimální opatření, která v krátkém časovém horizontu smogové situace sníží emise zdroje, ale na druhé straně nedojde k dalšímu navýšení emisí z dlouhodobého hlediska, které by pro životní prostředí mohlo mít ještě horší důsledky. Proces je v podstatě analogický s opakovaným zastavováním a rozjezdy automobilu, kdy jsou emise mnohonásobně vyšší než při ustálené jízdě za optimální rychlosti.

Dalším konkrétním příkladem je odstavení a následný rozjezd aglomeračních pásů (výroba vysokopecního aglomerátu), kde rostou emise z důvodu nutnosti utlumení a opětovného zapálení spékacích procesů na páse, kdy se celá soustava dostane mimo ustálený stav. Také následný systém čištění spalin je ovlivněn tím, že elektrostatické odlučovače vychladnou, může dojít k zalepení tkaninových filtrů apod. Při krátkodobém úplném zastavení pásu a při dosažení teplot nižších než -5oC dojde k zamrznutí vodních okruhů a tím k nevratným škodám na technologii. Proto se volí cesta snižování rychlosti pásů, v důsledku čehož dojde i ke snížení výroby spečence a produkce emisí, aniž by došlo k poškození technologie či zařízení na snižování emisí.

Oddálení vyhlášení regulace se na kvalitě ovzduší v Moravskoslezském kraji v podstatě neprojeví, protože provozovatelé významných zdrojů znečišťování ovzduší mají s Krajským úřadem Moravskoslezského kraje uzavřeny dobrovolné dohody, v rámci kterých regulují zdroje sekundární prašnosti a nízkoemitující zdroje, které jsou při smogových situacích nejvíce problematické, již při překročení informativní prahové hodnoty, tzn. při překročení hodnoty 100 μg.m-3. Oddálením vyhlášení regulace se rovněž eliminují výskyty zvýšených emisí z nestandardně provozovaných zdrojů (viz předchozí odpověď).
Podstata smogových situací a jejich vyhlašování zůstává nezměněna. V předchozí právní úpravě docházelo často k záměnám termínů imisní limit a zvláštní imisní limit. Tato terminologie vycházela z legislativy platné v devadesátých letech. V současně platné legislativě byla použita terminologie vycházející ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu a již se pracuje jen s pojmy imisní limity (které musí být dodržovány na celém území České republiky) a smogové informativní a regulační prahové hodnoty (pro účely vyhlašování smogové situace a případné regulace zdrojů znečišťování).
Termín „smogová situace“ se používá již při překročení informativní prahové hodnoty z důvodu zdůraznění závažnosti více než dvojnásobného překročení imisního limitu i s ohledem na bezprahový účinek působení částic PM10.

Zákon již nepočítá s vydáváním ústředního, krajských a místních regulačních řádů, které byly vydány podle předchozí právní úpravy formou vyhlášky ministerstva, nařízení kraje nebo obce. Nově se budou při překročení zákonem stanovených hodnot regulovat ty stacionární zdroje znečišťování, jejichž vliv je na ovzduší významný – tyto zdroje budou mít stanovena regulační opatření přímo v povolení provozu, a dále budou moci řešit smogovou situaci obce svými regulačními řády. Regulační řády obcí však mohou obsahovat pouze opatření na omezení provozu silničních motorových vozidel.

Regulační řády přijaté formou nařízení kraje nebo obce podle předchozího zákona, jsou i nadále platné i podle nového zákona. Nový zákon je ponechává v platnosti po dobu dalších nejdéle dvou let (do 1.9.2014), pokud nedojde k jejich zrušení dříve.

Pokud byl regulační řád vydán provozovateli stacionárního zdroje na základě § 11 odst. 1 písm. h) zákona č. 86/2002 Sb. (regulační řády provozovatelům vydávala Česká inspekce životního prostředí), zůstávají tyto řády nadále v platnosti (při splnění podmínek uvedených v § 41 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb.). To se vztahuje na zdroje, u nichž nový zákon o ochraně ovzduší předpokládá stanovení zvláštních podmínek provozu při překročení regulačních prahových hodnot (viz § 12 odst. 4 písm. g)). Těmito zdroji jsou podle § 10 odst. 3 stacionární zdroje, které v dané lokalitě významně přispívají k úrovni znečištění. Dá se předpokládat, že se bude nejčastěji jednat o zdroje podléhající integrovanému povolení.

Soulad regulačních řádů s platnou legislativou je záležitostí provozovatelů regulovaných zdrojů. U zdrojů s integrovaným povolením se formální změny v regulačním řádu dají schválit tzv. nepodstatnou změnou integrovaného povolení.

Texty regulačních řádů zdrojů znečišťování ovzduší je nutné posuzovat z věcného hlediska. Neplatnost, či nevymahatelnost provozního řádu neopodstatňují objektivní příčiny ze změny terminologie vyvolané úpravou legislativy. Věcný obsah regulačních řádů je stále zřejmý. Změna pojmu SIGNÁL UPOZORNĚNÍ a SIGNÁL REGULACE a jejich prostá zaměnitelnost za nové znění dle zákona č. 201/2012 Sb. je zcela jasná a nijak neodůvodňuje neplatnost původních regulačních řádů. Vlastní technicko-organizační regulační opatření na technologiích také nejsou změnou zákona nijak dotčena.

Obec musí určit vliv dopravy na kvalitu ovzduší na jejím území a na základě toho zvážit využití regulace dopravy s ohledem na technické provedení dané regulace (dopravní značení, objízdné trasy apod.). Je možné si za tímto účelem nechat zpracovat studii o vlivu dopravy na kvalitu ovzduší v obci, jakož i o technickém provedení opatření vyplývajících z regulace dopravy. Regulační řády dle § 10 odstavce 4 zákona o ochraně ovzduší jsou míněny jako krátkodobá opatření v době smogových situací. Jsou určeny zvláště pro obce, které disponují objízdnými trasami a zároveň například nechtějí využívat dlouhodobých opatření na regulaci dopravy v podobě nízkoemisních zón.
Smogová situace je podle zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, suspendovanými částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí některou z prahových hodnot uvedených v příloze č. 6 tohoto zákona za podmínek uvedených v této příloze. Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje ministerstvo životního prostředí prostřednictvím ČHMÚ neprodleně ve veřejně přístupném informačním systému a v médiích.
Podle současně platné právní úpravy je SVRS provozován na celém území ČR.
Vznik podmínek pro hromadění znečišťujících látek v přízemní vrstvě ovzduší a nárůst jejich koncentrací nad úroveň prahových hodnot, při nichž se vyhlašuje smogová situace, je podmíněn rozložením zdrojů znečištění, geografickými a klimatickými podmínkami v jednotlivých oblastech České republiky. V jednotlivých regionech mohou být podmínky pro vyhlášení smogové situace splněny v rozdílnou dobu a s rozdílnou frekvencí výskytu.
Vysoké koncentrace troposférického ozonu se vyskytují za horkého a suchého počasí v teplé polovině roku, nejčastěji od začátku dubna do konce září. Maximální koncentrace ozonu v průběhu dne se vyskytují v časných odpoledních hodinách. Ve vyšších polohách v horských oblastech je denní chod koncentrace ozonu méně výrazný a během letních smogových situací se mohou vysoké koncentrace udržet po větší část dne.
V souladu s novou právní úpravou se vyhlašuje:
  • Smogová situace v případě, že alespoň na jedné měřicí stanici reprezentativní pro úroveň znečištění v daném území překročila hodinová koncentrace troposférického ozonu informativní prahovou hodnotu 180 µg.m-3 .
  • Varování v případě, že alespoň na jedné měřicí stanici reprezentativní pro úroveň znečištění v daném území překročila hodinová koncentrace troposférického ozonu varovnou prahovou hodnotu 240 µg.m-3 .

V případě, že je vyhlášena smogová situace letního typu, se osobám s chronickými dýchacími potížemi, starším lidem a malým dětem doporučuje zdržet se při pobytu pod širým nebem v odpoledních hodinách zvýšené fyzické zátěže, spojené se zvýšenou frekvencí dýchání. U dospělých osob bez zdravotních potíží nejsou nutná žádná omezení.

Po vyhlášení varování se osobám s chronickými dýchacími potížemi, starším lidem a malým dětem doporučuje v odpoledních hodinách omezit pobyt pod širým nebem. Dospělým osobám bez zdravotních potíží se doporučuje zdržet se při pobytu pod širým nebem v odpoledních hodinách zvýšené fyzické zátěže, spojené se zvýšenou frekvencí dýchání.

Do určité míry ano. Při sníženém množství stratosférického ozonu (ozonová díra) se k zemskému povrchu dostává větší množství ultrafialového záření, které se podílí na vzniku troposférického ozonu v blízkosti zemského povrchu.
Každý může bezprostředně přispět ke zlepšení aktuálního stavu kvality ovzduší tím, že se zdrží činností, které ovzduší znečišťují. Jedná se například o používání vhodných paliv a topenišť v domácnostech, zamezení spalování domovního odpadu v domácích topeništích, zamezení rozdělávání otevřených ohňů pod širým nebem v době špatných rozptylových podmínek (spalování zahradního odpadu, domácí grilování). Záslužným počinem je rozhodnutí omezit používání motorových vozidel v době smogových situací. V oblasti nepřímých opatření je možno jmenovat rozumné snížení spotřeby energií (elektrické energie, vytápění, teplé užitkové vody), snižování energetické náročnosti bytů a domů.
Orgány ochrany ovzduší vykonávající správní činnosti na úseku ochrany ovzduší, jsou uvedeny v § 27 zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší:
Ministerstvo životního prostředí
Ministerstvo zdravotnictví
Česká inspekce životního prostředí,
Česká obchodní inspekce,
krajské úřady,
obecní úřady obcí s rozšířenou působností
obecní úřady,
celní úřady,
Ministerstvo zemědělství.
Výskyt smogu je velmi často provázen mlhou. I samotné slovo „smog“ vzniklo jako složenina anglických slov „smoke“ - kouř a „fog“ - mlha. Inverze, která v oblastech s výskytem zdrojů znečištění ovzduší způsobuje hromadění škodlivin, bývá spojena s poklesem teploty a kondenzací vodní páry, tedy se vznikem mlhy, a ve vrstvě pod inverzí se hromadí nejen škodliviny, ale i vodní pára. Proto jsou při inverzi dosti často vhodné podmínky jak pro vznik mlhy, tak pro zvyšování koncentrací škodlivin.
Avšak i vysoké koncentrace škodlivin mohou podporovat vznik mlhy. Znečištěný vzduch obsahuje značné množství kondenzačních jader, která jsou silně hygroskopická, to znamená, že na nich dochází ke kondenzaci vodní páry i při vlhkosti pod 100%. Proto se v oblastech se silným znečištěním ovzduší mlhy vyskytují častěji a jsou hustší, než jinde. To se týká například Londýna a jeho proslulých mlh do cca 50. let 20. století, nebo severozápadních Čech o něco později. Po výrazném omezení zdrojů znečištění se v obou těchto oblastech četnost i hustota mlh snížila.
Souběh mlhy a smogu je tedy častý, ale není nezbytný. V čistých oblastech se samozřejmě vyskytují mlhy bez smogu, ale i v průmyslových oblastech se při vysoké vlhkosti může krátkodobě vyskytnout mlha, při které jsou jen lehce zvýšené koncentrace škodlivin. Naopak při velmi suchém vzduchu i při déletrvající inverzi a vysokých koncentracích škodlivin v ovzduší se nemusí mlha vytvořit, a smog je pak provázen slunečným počasím, jen s poněkud sníženou dohledností. Tato situace je nepříjemná tím, že si člověk při pohledu na slunečné počasí ani neuvědomí, že by mohl být problém s ovzduším.
Všechno výše uvedené se týká smogu zimního typu. Letní fotochemický smog (s vysokými koncentracemi ozonu) vzniká naopak prakticky výhradně za slunečného počasí.

Emise

Informace o významných stacionárních zdrojích znečišťování ovzduší jsou na portálu ČHMÚ, záložka Ovzduší , odkaz Informace o emisích.
Informace o emisní bilanci stacionárních a mobilních zdrojích znečišťování ovzduší jsou na portálu ČHMÚ, záložka Ovzduší , odkaz Emisní bilance.
Pokud dojde k obtěžování obyvatelstva zápachem lze se obrátit s podnětem k přešetření situace na Českou inspekci životního prostředí.