• Aktuální zpráva

  • Měsíční zprávy
  • 2019
  • 2018
  • 2017
  • 2016
  • 2015
  • 2014

  • Předběžné roční zprávy
  • z automatických měření

  • z manuálních měření
  • Úsek kvality ovzduší

    Kvalita ovzduší a rozptylové podmínky
    na území České republiky


    Úsek ochrany čistoty ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu vydává od listopadu 2014 zprávy hodnotící znečištění ovzduší a rozptylové podmínky v České republice za předchozí měsíc. Jejich účelem je poskytnout veřejnosti co nejnovější informace a hodnocení situace.

    Hodnocení vychází zejména z naměřených koncentrací suspendovaných částic PM10, které představují jeden z hlavních problémů kvality ovzduší. V období od dubna do září jsou hodnoceny i koncentrace přízemního ozonu, k jejichž navýšení až překračovaní hodnot imisního limitu dochází v teplejším období roku.

    Pokud v hodnoceném měsíci došlo i k výskytu neobvykle vysokých až nadlimitních koncentrací oxidu siřičitého, dusičitého a uhelnatého, jsou ve zprávě vyhodnoceny i koncentrace těchto látek. Vyhodnocení znečištění ovzduší přízemním ozonem, tedy tzv. „letní“ znečišťující látky, je součástí zpráv za duben až září. Koncentrace ostatních látek s imisním limitem, tj. benzo[a]pyrenu a těžkých kovů, nelze vzhledem k procesu získání a zpracování odebraných vzorků zahrnout do měsíčních zpráv.

    Z důvodů procesu zpracování dat jsou do těchto hodnocení zahrnuta pouze neverifikovaná data ze stanic automatizovaného imisního monitoringu (AIM) ČHMÚ a dalších přispěvatelů. Neverifikovaná data z AIM mohou obsahovat chybné údaje a mohou být neúplná. Verifikované koncentrace naměřené na stanicích AIM a koncentrace naměřené na manuálních stanicích jsou vyhodnoceny v rámci tabelární a grafické ročenky ČHMÚ, které vychází vždy během léta až podzimu následujícího roku.

    Hodnocení meteorologických podmínek je prováděné na základě měření v meteorologické síti ČHMÚ. Výjimkou jsou rozptylové podmínky – ventilační index používaný k jejich hodnocení je počítán předpovědním modelem ALADIN. Celorepublikové průměrné a maximální teploty a průměry ventilačního indexu uvedené jsou také výstupem modelu ALADIN.





    Suspendované částice PM10

    Suspendované částice PM10 jsou tvořeny směsí pevných a kapalných částic o aerodynamickém průměru menším než 10 µm. Suspendované částice mohou být tvořeny různými chemickými složkami a jejich vliv na lidské zdraví a životní prostředí se odvíjí od jejich složení. Jejich součástí mohou být i polycyklické aromatické uhlovodíky a těžké kovy1 (EEA, 2013b).

    Hodnota imisního limitu pro průměrnou 24hodinovou koncentraci PM10 je 50 µg.m−3. Legislativa2 připouští na dané lokalitě maximálně 35 překročení hodnoty imisního limitu za rok; při vyšším počtu je imisní limit považován za překročený.

    Vliv suspendovaných částic na zdraví3
    „Krátkodobé zvýšení denních koncentrací suspendovaných částic frakce PM10 se podílí na nárůstu celkové nemocnosti i úmrtnosti, zejména na onemocnění srdce a cév, na zvýšení počtu osob hospitalizovaných pro onemocnění dýchacího ústrojí, zvýšení kojenecké úmrtnosti, zvýšení výskytu kašle a ztíženého dýchání – zejména u astmatiků a na změnách plicních funkcí při spirometrickém vyšetření. Dlouhodobě zvýšené koncentrace mohou mít za následek snížení plicních funkcí u dětí i dospělých, zvýšení nemocnosti na onemocnění dýchacího ústrojí, výskyt symptomů chronického zánětu průdušek a zkrácení délky života zejména z důvodu vyšší úmrtnosti na choroby srdce a cév (zvláště u starých a nemocných osob) a pravděpodobně i na rakovinu plic. Tyto účinky bývají uváděny i u průměrných ročních koncentrací nižších než 30 µg.m−3. Při chronické expozici suspendovaným částicím frakce PM2,5 se redukce očekávané délky života začíná projevovat již od průměrných ročních koncentrací 10 µg.m−3.“



    Přízemní ozon

    Ozon (O3) je sekundární znečišťující látka bez vlastního emisního zdroje, vzniká jako součást fotochemického smogu. Vzniká za účinku slunečního záření soustavou reakcí zejména mezi NOx, VOC a kyslíkem4. Významnou roli při vzniku O3 hrají nejen koncentrace prekurzorů, ale i meteorologické podmínky (Colbeck, Mackenzie 1994). Imisní koncentrace O3 rostou s rostoucím ultrafialovým zářením a teplotou, naopak klesají s rostoucí relativní vlhkostí vzduchu5.

    Hodnota imisního limitu pro maximální denní 8hodinový klouzavý průměr je 120 µg.m−3. Legislativa6 připouští na dané lokalitě maximálně 120 překročení hodnoty imisního limitu v průměru za tři roky; při vyšším počtu je imisní limit považován za překročený.

    Hlavní účinek ozonu na lidský organizmus je dráždivý. Dráždí oční spojivky, nosní sliznice a průdušky. Krátkodobé studie ukazují, že koncentrace O3 mohou mít nepříznivé účinky na funkci plic vedoucí k jejich zánětu a respiračním problémům4 (EEA 2013a). Ve vyšších koncentracích dojde drážděním dýchacích cest k jejich zúžení a ztíženému dýchání. Zvýšeně citlivé vůči ozonu jsou osoby s chronickými obstrukčními onemocněními plic a astmatem. Vyšší koncentrace ozonu jsou spojovány se zvýšením denní úmrtnosti7 (WHO 2006).



    Ventilační index

    Kvalitu ovzduší určují kromě vlastních zdrojů znečišťování také rozptylové podmínky, které jsou určeny především rychlostí proudění a stabilitou atmosféry, úzce související s teplotním zvrstvením vzduchu. Při nejstabilnějších situacích teplota vzduchu s výškou roste (inverzní zvrstvení), naopak při nestabilním zvrstvení klesá teplota vzduchu s výškou rychleji, než je běžné. Čím je větší stabilita atmosféry, tím hůře dochází k vertikálnímu promíchávání a naopak.

    Jedním ze způsobů číselného vyjádření rozptylových podmínek je ventilační index, který je definován jako součin výšky směšovací vrstvy a průměrné rychlosti větru uvnitř směšovací vrstvy. Směšovací vrstva je vrstva ovzduší, přiléhající k zemskému povrchu, kde probíhá promíchávání vzduchové hmoty v důsledku mechanické a termické turbulence. Čím intenzivnější je turbulentní promíchávání, tím větší je výška směšovací vrstvy. V podmínkách ČR nabývá ventilační index zpravidla hodnot od stovek do 30 000 m2.s−1. Hodnoty ventilačního indexu pod 1 100 m2.s−1 indikují nepříznivé rozptylové podmínky, hodnoty mezi 1 100 a 3 000 m2.s−1 mírně nepříznivé a hodnoty nad 3 000 m2.s−1 indikují příznivé rozptylové podmínky.

    Situace s nepříznivými rozptylovými podmínkami neznamená nutně vysoké koncentrace znečišťujících látek. Obráceně ale můžeme říci, že k výraznému a plošně rozsáhlému překračování imisních limitů dochází téměř výhradně za mírně nepříznivých a nepříznivých rozptylových podmínek a za spolupůsobení dalších meteorologických faktorů (v případě PM10 např. nízké teploty).






    1 EEA, 2013b. Every breath we take. Improving air quality in Europe. Copenhagen: EEA, http://www.eea.europa.eu/publications/eea-signals-2013.

    2 Zákon o ovzduší č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. In: Sbírka zákonů. 13. června 2012. ISSN 1211-1244.

    3 SZÚ 2016. Zdravotní důsledky a rizika znečištění ovzduší Odborná zpráva za rok 2015, http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/ovzdusi/dokumenty_zdravi/rizika_CRi_2015.pdf.

    4 EEA, 2013a. Air quality in Europe – 2013 report. EEA Technical report 9/2013. Copenhagen: EEA. [cit. 1. 7. 2014]. http://www.eea.europa.eu/publications/air-quality-in-europe-2013

    5 COLBECK, I., MACKENZIE, A. R., 1994. Air Pollution by photochemical oxidants. Air Quality Monographs. Vol. 1. Amsterdam: Elsevier. ISBN 0-444-88542-0.

    6 Zákon o ovzduší č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. In: Sbírka zákonů. 13. června 2012. ISSN 1211-1244.

    7 WHO, 2006. Health risks of particulate matter from long-range transboundary air pollution. [cit. 27. 4. 2016]. http://www.euro.who.int/data/assets/pdf_file/0006/78657/E88189.pdf