2.3.8 Souhrnné hodnocení kvality ovzduší  

V předchozích kapitolách bylo hodnoceno znečištění ovzduší pro jednotlivé znečišťující látky nebo příbuzné skupiny látek. Pokud to hustota monitorovací sítě umožňuje, je při pravidelném ročním hodnocení kladen důraz na zmapování územního rozložení, a to především pro ty znečišťující látky a roční imisní charakteristiky, pro které jsou dříve uvedeným Opatřením FVŽP k zákonu č. 309/1991 Sb. stanoveny příslušné imisní limity (limit ročních aritmetických průměrných koncentrací pro SO2, prašný aerosol, NOx, Pb a Cd v aerosolu a limit četnosti překročení denních koncentrací za rok pro SO2, prašný aerosol a NOx). Vedle praktického požadavku vymezit pro účely zaměření ozdravných opatření v souladu s novou směrnicí EU 62/96 oblasti pravidelného překračování imisních limitů má mapování územního rozložení imisních úrovní primárně za cíl extrapolovat staniční (bodová) měření na území mimo měřicí místa. Analýza územního rozložení imisí znečišťujících látek je prováděna s využitím geostatistických postupů jako jsou metoda kriging, metoda IDW (metoda interpolace s váhou nepřímo úměrnou vzdálenosti) případně další, zajišťovaných programovým vybavením geografického informačního systému.

Popis stavu znečištění ovzduší výčtem úrovní imisních charakteristik látek, měřených v dané lokalitě a jejich poměru k stanoveným imisním limitům je relativně komplikovaný, závislý i na spektru látek měřených v dané lokalitě. Výsledkem snahy nahradit tento komplikovaný popis stavu kvality ovzduší v dané lokalitě jednoduchou, nejlépe slovně vyjádřenou klasifikací, jsou různé konstrukce indexů kvality ovzduší [6, 7]. Při konstrukci indexů kvality ovzduší jsou obecně naměřené imisní úrovně ”normovány” stanovenými imisními limity a takto normované imisní úrovně jednotlivých látek, jsou jakožto bezrozměrná čísla slučovány. Pro takto vytvořené hodnoty jsou pak stanoveny klasifikující úrovně. Problémem těchto konstrukcí je obvykle to, že aplikovanými početními operacemi dochází de facto ke stanovení nových, legislativně nezakotvených limitních úrovní hodnocených látek.

Mapa na obr. 2-82 znázorňuje souhrnné hodnocení kvality ovzduší respektující stanovené imisní limity. Při jejím vytváření byla použita pole územního hodnocení jednotlivých znečišťujících látek, která byla analyzována pomocí metod mapové algebry na základě klasifikace uvedené v tabulce 2-63. Do analýzy konkrétně vstupovala pole ročních aritmetických průměrů koncentrací oxidu siřičitého, prašného aerosolu a oxidů dusíku, pole 95% kvantilů denních koncentrací oxidu siřičitého, prašného aerosolu a oxidů dusíku a odhady polí ročních koncentrací olova a kadmia. Proti předchozím rokům, kdy docházelo k překračování imisních limitů především oxidu siřičitého a prašného aerosolu, je v roce 1998 zařazení oblastí do třídy znečištěného až velmi znečištěného ovzduší dáno téměř výhradně četností překračování denního imisního limitu oxidů dusíku, které lze přičíst stále rostoucí intenzitě automobilové dopravy. Toto objektivní zjištění určuje další rozvoj monitoringu a podtrhuje význam zaměření na sledování vlivu dopravy na znečištění městského ovzduší, zejména na sledovaní aromatických uhlovodíků.

Grafy na obr. 2-81 ukazují vývoj podílů počtu obyvatel a vývoj podílů plochy v uvedených třídách kvality ovzduší v % celkového počtu obyvatel, respektive celkové plochy ČR. Z grafů je patrný nárůst podílů v třídách I a II a pokles v třídách spadajících do oblastí znečištěného ovzduší až velmi silně znečištěného ovzduší (III.–V. třída kvality ovzduší).

Přehled obcí s počtem obyvatel nad 3000 spadajících do III.–V. třídy kvality ovzduší ukazuje tabulka 2-64. Proti roku 1996, kdy bylo souhrnné hodnocení poprvé provedeno a uveřejněno v této ročence, došlo k patrnému poklesu počtu obcí zařazených do tříd znečištěného až velmi silně znečištěného ovzduší podle klasifikace uvedené v tabulce 2-63, ze 47 na 16.