II.4.4 Závěry

Vyhodnocení kvality ovzduší pro rok 2010 respektující požadavky nařízení vlády č. 597/2006 Sb., v platném znění indikuje následující problémy z hlediska splnění termínů imisních limitů (cílových imisních limitů) stanovených legislativou České republiky v oblasti ochrany ovzduší:

• Z map plošného znázornění imisních charakteristik pro rok 2010 vyplývá: imisní limit pro roční průměrnou koncentraci PM₁₀ byl v roce 2010 překročen na 1,85 % území České republiky, pro 24hodinovou koncentraci PM₁₀ na 21,21 % území, pro roční průměrnou koncentraci NO₂ na 0,03 % území a pro roční průměrnou koncentraci benzenu na 0,001 % území. Imisní limit pro alespoň jednu znečišťující látku byl překročen na 21,21 % území České republiky. Cílový imisní limit byl pro roční průměrné koncentrace arsenu překročen na 0,008 % území České republiky a benzo(a)pyrenu na 14,47 % území. Alespoň pro jednu znečišťující látku byl cílový imisní limit překročen na 14,47 % území České republiky (mimo troposférického ozonu).

• Úrovně znečištění ovzduší částicemi PM₁₀ překračují i nadále imisní limity. V roce 2010 byl zaznamenán určitý vzestup naměřených koncentrací této látky proti předchozímu roku na většině lokalit způsobený zejména vlivem méně příznivých meteorologických a rozptylových podmínek v lednu, únoru, říjnu a prosinci roku 2010 a vlivem nejchladnější topné sezóny za posledních 10 let (obr. I.1.3). Imisní limit 24hodinové koncentrace PM₁₀ byl v roce 2010 překročen na všech lokalitách v aglomeraci Moravskoslezský kraj a na více než polovině až většině lokalit v zónách Ústecký, Středočeský, Olomoucký a Zlínský kraj a v aglomeracích Praha a Brno. Imisní limit pro 24hodinovou průměrnou koncentraci byl překročen na 21,21 % území (v roce 2009 na 4,4 % území, v roce 2008 na 2,9 % území), limit pro roční průměrnou koncentraci byl překročen na 1,85 % území ČR (v roce 2009 na 0,54 % území, v roce 2008 na 0,44 % území). V oblastech, kde koncentrace PM₁₀ v roce 2010 překročily imisní limity, žije zhruba 48 % populace, (v roce 2009 to bylo 18 % populace, v roce 2008 se jednalo o 15 % populace). Nejzávažnější situace ve znečištění suspendovanými částicemi zůstává na území aglomerace Moravskoslezského kraje (Ostravsko-Karvinsko). Je to důsledek toho, že v této oblasti k dopravě a lokálním zdrojům, které jsou hlavními emisními zdroji suspendovaných částic i v ostatních regionech, přistupují ještě další významné zdroje emisí částic, kterými jsou hutní průmysl a průmysl zpracování paliv. K imisnímu zatížení této oblasti přispívá rovněž regionální přenos ze zdrojů v Polsku (silně industrializovaná oblast Katovic).

• V roce 2004 se začaly v České republice sledovat koncentrace jemných částic PM_2,5. Převládajícím zdrojem emisí frakce PM_2,5 jsou spalovací procesy produkující sekundární částice vznikající v důsledku chemických reakcí mezi plynnými složkami a kondenzací horkých plynů a par. Výsledky měření za rok 2010 dokládají značné znečištění na území Moravskoslezského kraje (Ostravsko-Karvinsko). Z 38 lokalit, kde se v roce 2010 měřila koncentrace jemných částic PM_2,5, byl překročen cílový imisní limit pro roční koncentraci na 12 lokalitách. Jedná se o 7 lokalit na Ostravsko-Karvinsku, o 3 lokality v aglomeraci Brno, o lokalitu Přerov v zóně Olomoucký kraj a o lokalitu Zlín v zóně Zlínský kraj.

• Koncentrace přízemního ozonu – „letní“ znečišťující látky fotochemického původu – je ovlivňována charakterem počasí v teplé polovině roku. Koncentrace v roce 2010 v porovnání s předchozími lety opět poklesly. Cílový imisní limit byl překročen na 10,26 % území České republiky. Asi 2,1 % populace bylo v průměru v hodnoceném období 2008–2010 vystaveno koncentracím přízemního ozonu překračujícím cílové imisní limity pro ochranu zdraví lidí. Oproti předchozímu tříletému období došlo na téměř 74 % lokalit v hodnoceném tříletém období 2008–2010 k poklesu počtu překročení hodnoty 120 μg.m^-3. Tento pokles pravděpodobně souvisí s mírným poklesem maximálních teplot a hodnot globální radiace během období duben–září 2010 v porovnání s obdobím duben-září 2007.

• Řada měst a obcí byla vyhodnocena, stejně jako v roce 2009, jako území s překročeným cílovým imisním limitem pro benzo(a)pyren. Jedná se o 14,47 % plochy České republiky, kde žije asi 65 % obyvatel. Oproti roku 2009 došlo k výraznému nárůstu plochy území, na kterém byl cílový imisní limit překročen, a zejména k nárůstu počtu dotčených obyvatel. Pro srovnání v roce 2009 se jednalo o 2,31 % plochy ČR a 35,5 % populace.

• Za alarmující lze pokládat současné překračování limitů suspendovaných částic PM₁₀ a benzo(a)pyrenu a imisního limitu pro jemné částice PM_2,5, zejména v souvislosti s jejich závažnými zdravotními dopady. Je předpoklad, že i v obcích, kde se neměří, mohou být zvýšené, ale i nadlimitní koncentrace benzo(a)pyrenu vlivem emisí z lokálních zdrojů (spalování v domácnostech).

• Zvyšující se dopravní zatížení se projevuje překročením imisních limitů NO₂ na dopravně exponovaných lokalitách, konkrétně na deseti stanicích v Praze, Brně a Ostravě. Překročení limitu lze předpokládat i na dalších podobně dopravně zatížených místech, kde není prováděno měření. V roce 2010 byl oproti roku 2009 na více než 70 % lokalit zaznamenán mírný nárůst roční průměrné koncentrace.

• Měření za rok 2010 indikují, že opětovně dochází k překračování imisního limitu pro benzen v Ostravě především jako důsledek emisí při výrobě koksu.

• Imisní limit pro ochranu zdraví pro 24hodinové a hodinové koncentrace SO₂ nebyl v roce 2010 překročen na žádné monitorovací stanici v České republice, avšak koncentrace oproti roku 2009 na víc než polovině lokalit koncentrace mírně vzrostly, zejména v na Ostravsku-Karvinsku.

• Cílový imisní limit pro roční průměrné koncentrace arsenu byl v roce 2010 překročen na dvou lokalitách na Kladensku (Stehelčeves, Kladno-Švermov). Nadlimitním koncentracím bylo v roce 2010 vystaveno asi 0,06 % populace, žijící na 0,008 % území České republiky.

• Cílové imisní limity pro roční průměrné koncentrace niklu a kadmia a imisní limity pro roční průměrnou koncentraci olova a maximální 8hodinovou koncentraci oxidu uhelnatého nebyly v roce 2010 překročeny.

• Cílový imisní limit pro ozon AOT40 pro ochranu vegetace byl v roce 2010 (hodnocené pětileté období 2006–2010) překračován na většině území, nicméně v porovnání s předchozím hodnoceným obdobím za roky 2005–2009 poklesla plocha území s překročením v Praze, ve Středočeském, Ústeckém, Královéhradeckém, Moravskoslezském, Pardubickém a Olomouckém kraji.

• Imisní limity pro roční průměrnou koncentraci NO_x a SO₂ pro ochranu vegetace a ekosystémů nebyly v roce 2010 překročeny na žádné venkovské lokalitě. Imisní limit pro zimní průměr SO₂ byl po šesti letech poprvé opět překročen, a to na lokalitě Komáří Vížka.

• V aglomeracích je problém zvýšených koncentrací znečišťujících látek v ovzduší vzhledem k vysoké hustotě obyvatelstva obzvláště závažný a dotýká se velkého počtu lidí. Překračování limitů v hlavním městě Praze souvisí především se značným dopravním zatížením a zejména s tím, že dopravně nejzatíženější komunikace vedou přímo středem města. Výsledky naměřených koncentrací PM₁₀, NO₂ a benzo(a)pyrenu zůstávají podnětem k řešení zcela nevyhovující dopravní situace v Praze, kde je nadlimitními koncentracemi zatížena značná část populace. Obdobná situace je na dopravně zatížených lokalitách v Brně. V Moravskoslezském kraji se na znečištění ovzduší podílí významným způsobem kromě dopravy i hutní průmysl a průmysl zpracování paliv. Jedná se zejména o Ostravsko-Karvinskou oblast, která je nejvíce znečištěnou lokalitou v České republice.

• Do přehledu nejvíce znečištěných lokalit České republiky, kde byl překročen roční imisní limit pro částice PM₁₀ (40 μg.m^-3), lze zahrnout zejména oblast Moravskoslezského kraje. Podobná situace je v případě překročení cílového limitu pro roční průměrné koncentrace jemných částic frakce PM_2,5. Roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu stále překračují cílový imisní roční limit 1 ng.m^-3 v řadě větších sídel celé České republiky (ale dá se předpokládat, že i v menších sídlech dochází k překračování tohoto limitu), na řadě lokalit (především v Moravskoslezském kraji a na Kladně) byly v roce 2010 limitní hodnoty překročeny dokonce několikanásobně.

Překračování imisních limitů pro suspendované částice je závažným problémem ve většině evropských měst. Suspendované částice v atmosféře jsou komplikovaný fenomén a jejich aktuální hmotnostně vyjádřená koncentrace je jen zčásti dána příspěvkem lokálních emisí primárních částic, zejména dopravou. Další příspěvek k aktuální koncentraci je dán reemisemi a zbývající část jsou sekundární anorganické i organické částice vzniklé chemickou transformací plynných složek jak antropogenního původu ( SO₂, NO_x a NH₃ a VOC), tak i emisemi přírodními. Řešení vysokých koncentrací suspendovaných částic v evropských městech je nutné řešit jak kooperací v rámci Evropy, tak na místní či regionální úrovni, zejména opatřeními na lokálním vytápění a snižováním emisí spojených s dopravou včetně zlepšování úklidu komunikací.

Relativně vysoký podíl sekundárních částic ukazuje, že poměrně významného snížení koncentrací PM₁₀ bude možné dosáhnout dalším snižováním emisí složek vedoucích k tvorbě sekundárních částic ( NO_x, SO₂, NH₃ a VOC). Další snižování emisí, zejména oxidů dusíku, ale i emisí těkavých organických látek ve velkoplošném měřítku, je také jedinou cestou možného snižování zátěže nadměrnými koncentracemi přízemního ozonu.

Hodnocení kvality venkovního ovzduší se opírá především o výsledky měření imisí, které je s ohledem na požadavky legislativy směrováno především do velkých měst. Podle odborného odhadu a na základě výsledků v poslední době publikovaných prací však lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že zvýšené i nadlimitní koncentrace řady látek se vyskytují i v řadě malých obcí, kde se znečištění ovzduší nemonitoruje a ve kterých u nás žije poměrně značná část populace. Jedná se zejména o koncentrace suspendovaných částic a polycyklických aromatických uhlovodíků. Zásadní roli na znečištění ovzduší hraje geomorfologie území, meteorologické podmínky, dopravní zátěž a způsob vytápění. Při použití dřeva a uhlí pro vytápění, zejména v zařízeních, která nejsou pro daný druh paliva určena, dochází ke zvýšení emisí částic, polycyklických aromatických uhlovodíků a těžkých kovů. Pokud je v lokálních topeništích spalován odpad, dochází navíc k emitování nebezpečných dioxinů.