II.4.4 Závěry

Vyhodnocení kvality ovzduší pro rok 2006 respektující požadavky nařízení vlády č. 597/2006 Sb., indikuje následující problémy z hlediska splnění termínů stanovených legislativou ČR v oblasti ochrany ovzduší.

• 78 % populace (88 % území ČR) bylo v průměru v letech 2004–2006 vystaveno koncentracím přízemního ozonu překračujícím cílové imisní limity pro ochranu zdraví lidí.
• Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi (frakcí PM₁₀) překračuje i nadále imisní limity, podobně jako v roce 2005. Imisní limity pro 24hodinové koncentrace PM₁₀ byly v roce 2006 překročeny ve všech zónách a aglomeracích ČR. Imisní limit pro 24hodinovou průměrnou koncentraci byl překročen na 28,5 % území (v roce 2005 na 35 % území), limit pro roční průměrnou koncentraci byl překročen na 2,3 % území ČR (v roce 2005 na 1,5 % území). Určité zmenšení plochy vymezující překročení 24hodinového limitu v roce 2006 bylo dáno snížením znečištění PM₁₀ zejména v oblasti Polabí a v Libereckém kraji. V oblastech, kde koncentrace PM₁₀ v roce 2006 překročily imisní limity, žije více než 62 % populace, (v roce 2005 to bylo necelých 66 % populace). Nejzávažnější situace ve znečištění suspendovanými částicemi je v Moravskoslezském kraji (Ostravsko-Karvinsko). Je to důsledek toho, že v této oblasti k dopravě a lokálním zdrojům, které jsou hlavními emisními zdroji suspendovaných částic i v ostatních regionech, přistupují i další významné zdroje emisí částic, kterými jsou hutní průmysl a průmysl zpracování paliv. K imisnímu zatížení této oblasti přispívá rovněž regionální přenos ze zdrojů v Polsku (silně industrializovaná oblast Katovic).
• V r. 2005 se v souladu s doporučeními EU, vyplývajícími ze směrnice 1999/30/EC, začala i v ČR sledovat koncentrace jemné frakce suspendovaných částic PM_2,5. Převládajícím zdrojem emisí frakce PM_2,5 jsou spalovací procesy, produkující sekundární částice vznikající v důsledku chemických reakcí mezi plynnými složkami a kondenzací horkých plynů a par. Výsledky měření dokládají značné znečištění na našem území. Z 25 lokalit, kde se v r. 2006 koncentrace PM_2,5 měřila, byl překročen navrhovaný roční imisní limit na 14 lokalitách. Vůbec nejvyšší roční průměrné koncentrace PM_2,5 vykazují, obdobně jako v případě frakce PM₁₀, lokality na Ostravsko-Karvinsku.
• Cílový imisní limit pro benzo(a)pyren je dlouhodobě překračován v Ostravě, Karviné, Plzni, Teplicích, Praze, Ústí nad Labem a v Hradci Králové. V r. 2006 bylo díky nové zpřesňující metodice mapování potvrzeno překročení v řadě dalších měst. K překročení cílového imisního limitu došlo na 9 % území ČR, kde žije plných 69 % obyvatel ČR.
• Za alarmující lze pokládat současné překračování limitů suspendovaných částic PM₁₀ a benzo(a)pyrenu a navrhovaného limitu pro jemné částice PM_2,5, zejména v souvislosti s jejich závažnými zdravotními dopady.
• Zvyšující se dopravní zatížení se projevuje překročením imisních limitů včetně mezí tolerance pro NO₂ na dopravně exponovaných lokalitách, konkrétně na 3 stanicích v hlavním městě Praze a po jedné v Brně a Olomouci.
• Měření za rok 2006 indikují, že opětovně dochází k překračování imisního limitu pro benzen v Ostravě především jako důsledek emisí při výrobě koksu.
• Cílový imisní limit pro roční průměrné koncentrace arsenu byl překročen v Ostravě a na Kladně (Švermov). Nadlimitním koncentracím byly v roce 2006 vystaveny asi 2 % populace ČR.
• Cílové imisní limity pro roční průměrné koncentrace kadmia, niklu, olova a oxidu uhelnatého nebyly v roce 2006 překročeny. Stanice Tanvald, na které bylo dosud opakovaně každý rok vykazováno výrazné překročení cílového imisního limitu pro kadmium, nemohla být bohužel do zpracování zahrnuta, protože měřila v r. 2006 pouze 4 měsíce, a neměla tedy dostatečný počet platných dat pro výpočet ročního průměru. Na základě údajů měřených za 4 měsíce na této stanici lze však se značnou pravděpodobností předpokládat, že by na této stanici k překročení cílového limitu opět došlo.
• Cílový imisní limit pro ozon AOT40 na ochranu vegetace byl v roce 2006 překračován na téměř celém území ČR.
• Imisní limity oxidu siřičitého a oxidů dusíku pro ochranu vegetace a ekosystémů nebyly v r. 2006 překročeny na žádné venkovské monitorovací stanici.
• V aglomeracích je problém zvýšených koncentrací znečišťujících látek v ovzduší vzhledem k vysoké hustotě obyvatelstva obzvláště závažný a dotýká se velkého počtu lidí. Překračování limitů v hl. m. Praze souvisí především se značným dopravním zatížením a zejména s tím, že nejzatíženější komunikace vedou přímo středem města. Výsledky naměřených koncentrací PM₁₀, NO₂ a benzo(a)pyrenu jsou podnětem k řešení zcela nevyhovující dopravní situace v aglomeraci, kde je nadlimitními koncentracemi zatížena značná část populace. Obdobná je situace na dopravně zatížených lokalitách v Brně. V Moravskoslezském kraji se na znečištění kromě dopravy podílí významným způsobem hutní průmysl a průmysl zpracování paliv, zejména v Ostravě, která je nejvíce znečištěnou lokalitou v České republice.

Překračování imisních limitů pro suspendované částice je závažným problémem ve většině evropských měst. Suspendované částice v atmosféře jsou komplikovaný fenomén a jejich aktuální hmotnostně vyjádřená koncentrace je jen zčásti dána příspěvkem lokálních emisí primárních částic, zejména dopravou. Další příspěvek k aktuální koncentraci je dán reemisemi a zbývající část jsou sekundární anorganické i organické částice vzniklé chemickou transformací plynných složek jak antropogenního původu (SO₂, NO_x a nemetanické těkavé organické látky), tak i emisemi přírodními. Řešení vysokých koncentrací suspendovaných částic v evropských městech je nutné řešit jak kooperací v rámci Evropy, tak na místní či regionální úrovni, zejména opatřeními na lokálním vytápění a snižováním emisí spojených s dopravou včetně zlepšování úklidu komunikací.

Relativně vysoký podíl sekundárních částic ukazuje, že poměrně významného snížení koncentrací PM₁₀ bude možné dosáhnout dalším snižováním emisí složek vedoucích k tvorbě frakce sekundárních částic v atmosférickém aerosolu. Znamená to zejména snižování emisí oxidů dusíku a těkavých organických látek v souladu s požadavkem dosažení národních emisních stropů. Další snižování emisí, zejména oxidů dusíku, ale i emisí těkavých organických látek ve velkoplošném měřítku, je také jedinou cestou možného snižování zátěže nadměrnými koncentracemi přízemního ozonu.

Hodnocení kvality venkovního ovzduší se opírá především o výsledky měření imisí, které je s ohledem na požadavky legislativy směrováno především do velkých aglomerací. Podle odborného odhadu a na základě výsledků v poslední době publikovaných prací však lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že zvýšené i nadlimitní koncentrace řady látek se vyskytují i v malých obcích, kde se neměří a ve kterých u nás žije poměrně značná část populace. Jedná se zejména o koncentrace suspendovaných částic, polyaromatických uhlovodíků a těžkých kovů. Zásadní roli na znečištění ovzduší hraje geomorfologie území, dopravní zátěž a způsob vytápění. Při použití dřeva a uhlí pro vytápění dochází ke zvýšení emisí částic, polyaromatických uhlovodíků a těžkých kovů. Pokud je v lokálních topeništích spalován odpad, dochází navíc k emitování nebezpečných dioxinů.