II.4.2 Česká republika

II.4.2.1 Kvalita ovzduší vzhledem k imisním limitům pro ochranu zdraví

II.4.2.1.1 Oxid siřičitý

Oxid siřičitý emitovaný z lidské činnosti vzniká hlavně spalováním fosilních paliv (převážně uhlí a těžkých olejů) a při tavení rud s obsahem síry. Vulkány a oceány jsou hlavním globálním přírodním zdrojem, avšak jejich podíl pro území v rámci EMEP byl odhadnut na pouhé 2 %. V atmosféře je SO₂ oxidován na sírany a kyselinu sírovou vytvářející aerosol jak ve formě kapiček, tak i pevných částic širokého rozsahu velikostí. SO₂ a produkty z něj vznikající jsou z atmosféry odstraňovány mokrou a suchou depozicí. SO₂ má dráždivé účinky, při vysokých koncentracích může způsobovat respirační obtíže.
Situaci ve znečištění oxidem siřičitým v roce 2005 ve vztahu k imisním limitům stanoveným legislativou dokumentují tab. II.4.1 a II.4.2 a obr. II.4.10–II.4.13. Pro názornost je zařazena i tabulka ročních průměrných koncentrací SO₂ (tab. II.4.3).
Z obrázků je zejména patrné, že stanovený imisní limit pro 24hodinovou koncentraci oxidu siřičitého 125 μg.m^-3 nebyl v roce 2005 překročen na žádné lokalitě (tolerovaný počet překročení – 3x). Podobně nebyl překročen na žádném měřicím místě hodinový imisní limit oxidu siřičitého 350 μg.m^-3 (tolerovaný počet překročení – 24x, největší počet překročení byl dosažen na AMS Ostrava-Zábřeh – 4x).
Z mapových diagramů (obr. II.4.10) je zřejmé nezpochybnitelné zlepšení kvality ovzduší v důsledku výrazného poklesu koncentrací oxidu siřičitého doložené markantním poklesem čtvrté nejvyšší 24hodinové koncentrace SO₂ v období 1998–2000 na všech stanicích. V následujících letech se trend poklesu zastavil a opět pokračuje od roku 2004. V roce 2005 byl mírný klesající trend potvrzen.
Grafické znázornění chodů 24hodinových koncentrací SO₂ na stanicích v roce 2005 ukazují obr. II.4.12 a II.4.13. Obrázek II.4.13 potvrzuje zvýšené koncentrace SO₂ v zimním období z minulých let v okolí stanice ZÚ Úštěk.
Jak ukazuje obrázek II.4.11 prezentující územní rozložení čtvrté nejvyšší 24hodinové koncentrace SO₂ a jak dokladují tabulky II.4.1 a II.4.2, znečištění ovzduší oxidem siřičitým nepřekračuje v roce 2005 nikde imisní limity pro ochranu zdraví. Hodnota 125 μg.m^-3 překročena byla, avšak v tolerovaném počtu překročení. Znečištění oxidem siřičitým tedy není důvodem pro zařazení kterékoli části území mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší.

II.4.2.1.2 Suspendované částice frakce PM₁₀ a PM_2,5

Částice obsažené ve vzduchu lze rozdělit na primární a sekundární. Primární částice jsou emitovány přímo do atmosféry, ať již z přírodních nebo z antropogenních zdrojů. Sekundární částice jsou převážně antropogenního původu a vznikají oxidací a následnými reakcemi plynných sloučenin v atmosféře. Stejně jako v celé Evropě i v ČR tvoří většinu emise z antropogenní činnosti. Mezi hlavní antropogenní zdroje lze řadit dopravu, elektrárny, spalovací zdroje (průmyslové i domácí), fugitivní emise z průmyslu, nakládání/vykládání zboží, báňskou činnost a stavební práce. Z důvodu různorodosti emisních zdrojů mají suspendované částice různé chemické složení a různou velikost. Suspendované částice PM₁₀ vykazují významné zdravotní důsledky. Ještě významnější zdravotní účinky jsou však korelovány s jemnou frakcí PM_2,5, která se již na řadě stanic v ČR v r. 2005 sledovala.

Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM₁₀, jak dokladují tab. II.4.4 a II.4.5, podobně jako obr. II.4.14, zůstává jedním z hlavních problémů zajištění kvality ovzduší. Obrázek II.4.14 ukazuje vzestupný trend ve znečištění ovzduší PM₁₀ téměř na všech stanicích ČR od roku 2001 do roku 2003. Po zakolísání v roce 2004 byl v roce 2005 vzestupný trend obnoven téměř na všech vybraných stanicích.
Nejvíce zatíženou souvislou oblastí je, stejně jako v předešlých letech, Ostravsko-Karvinsko. V roce 2005 byla kvalita ovzduší v této oblasti ovlivněna zhoršenými meteorologickými a rozptylovými podmínkami začátkem února, kdy maximální 24hodinové koncentrace PM₁₀ přesahovaly na některých stanicích hodnotu 400 μg.m^-3 (viz kap. II.4.1 Aglomerace). Imisní limit 24hodinové koncentrace PM₁₀ byl v roce 2005 překročen zejména na stanicích Moravskoslezského kraje: Český Těšín, Orlová, Ostrava-Přívoz, Bohumín, Havířov, Karviná, Ostrava-Českobratrská (hot spot), Věřňovice, Frýdek-Místek, Ostrava-Zábřeh a Ostrava-Fifejdy, dále na stanicích Středočeského kraje: Kladno-Švermov a Beroun, Jihomoravského kraje: Brno-střed, Ústeckého kraje: Most, Ústí n. L.-město a Teplice, Zlínského kraje: Uherské Hradiště a Zlín-Svit, Olomouckého kraje: Šumperk a Přerov, hlavního města Prahy: Legerova v Praze 2 a Karlín v Praze 8. Z celkového počtu 137 stanic, kde byla měřena frakce PM₁₀ suspendovaných částic, došlo na 93 stanicích k překročení 24hodinového imisního limitu PM₁₀. Roční imisní limit PM₁₀ byl překročen na 31 stanicích. Oproti předcházejícímu roku došlo k nárůstu koncentrací PM₁₀ i na venkovských stanicích.
V případě obou uvedených imisních charakteristik frakce PM₁₀ došlo v roce 2005 ke zvýšení počtu lokalit, na kterých je indikováno překročení imisního limitu. Obrázky II.4.15 a II.4.16 ukazují, že překračování imisního limitu PM₁₀ se stále významným způsobem podílí na zařazení obcí mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Zejména z obrázku II.4.15 je patrné, že ve městech, kde se provádí měření PM₁₀, jsou 24hodinové průměrné koncentrace nadlimitní. Není však vyloučeno, že i ve městech, kde není měření PM₁₀, mohou být koncentrace této látky vysoké, případně nadlimitní.
V roce 2005 byl oproti předchozímu roku zaznamenán nárůst koncentrací PM₁₀ na stanicích klasifikovaných jako pozaďové venkovské. Na 26 lokalitách došlo v roce 2005 k nárůstu počtu překročení 24hodinové průměrné koncentrace 50 μg.m^-3. Zatímco v roce 2004 byl imisní limit (bez meze tolerance) překročen na 4 z těchto lokalit, v roce 2005 bylo překročení zaznamenáno na 15 lokalitách. Na pozaďových venkovských stanicích bylo zaznamenáno i určité zvýšení ročních průměrů, konkrétně se jedná o 13 lokalit. Na 6 lokalitách ovšem průměrná koncentrace naopak poklesla. Zatímco v r. 2004 bylo zaznamenáno překročení ročního imisního limitu pouze na jedné z uvažovaných pozaďových venkovských lokalit, v r. 2005 již byl tento limit překročen na 3 lokalitách.
Jedním z možných důvodů nárůstu koncentrací PM₁₀ na venkovských stanicích v roce 2005 oproti roku 2004 mohou být nižší teploty měřené v roce 2005. Větší zima pravděpodobně měla za následek intenzivnější vytápění v lokálních topeništích, které jsou významným emisním zdrojem PM₁₀. Průměrná teplota za měsíce, kdy se běžně topí (leden–březen a listopad–prosinec) byla v roce 2004 +0,26 °C, zatímco v roce 2005 to bylo pouze –0,48 °C. Čtyři z těchto pěti měsíců byly v roce 2005 chladnější v porovnání s rokem 2004.
Při konstrukci map polí koncentrací PM₁₀, (obr. II.4.15 a II.4.16) bylo pro rok 2005 poprvé použito empirického modelu, který kombinuje rozptylový model SYMOS, evropský model EMEP a nadmořskou výšku s naměřenými koncentracemi na venkovských pozaďových stanicích za pomoci metodiky vyvíjené v rámci ETC/ACC [28]. Aplikace samotného modelu SYMOS by byla v případě znečištění PM₁₀ nedostatečná, jelikož v modelu jsou započítány pouze emise z primárních zdrojů. Významný podíl ve znečištění ovzduší PM₁₀ mají ovšem sekundární¹ částice a resuspendované částice, které v emisích z primárních zdrojů zahrnuty nejsou, zohledňuje je však právě model EMEP.
Oblasti, kde koncentrace PM₁₀ překračují příslušné imisní limity, zabírají podle nově konstruované mapy téměř 35 % plochy území státu a žije zde cca 67 % populace.
Grafické znázornění chodů 24hodinových koncentrací v roce 2005 na stanicích, kde došlo k překročení imisního limitu (LV), ukazuje obr. II.4.17 a II.4.18. Ve výběru 12 stanic s největším počtem překročení 24hodinového limitu je 10 stanic z Moravskoslezského kraje. Obr. II.4.19 prezentuje počty překročení imisního limitu pro 24hodinové koncentrace PM₁₀.
Celkový přehled o překračování imisního limitu PM₁₀ pro roční průměrnou koncentraci za období posledních 5 let podává obr. II.4.20 a tab. II.4.6. Na obr. II.4.20 jsou prezentovány roční průměrné koncentrace PM₁₀ za období 2001–2005 na těch lokalitách, kde alespoň jednou za toto období došlo k překročení ročního imisního limitu. Konkrétní hodnoty dosažených ročních průměrných koncentrací PM₁₀ jsou uvedeny v tab. II.4.6. Tučně jsou zvýrazněny nadlimitní roční průměrné koncentrace.
V r. 2005 se začala i v ČR měřit jemnější frakce suspendovaných částic, frakce PM_2,5. Měření probíhalo konkrétně na 25 lokalitách. Výsledky měření dokládají značné znečištění frakcí PM_2,5 na našem území. Srovnáme-li výsledky s navrhovaným ročním limitem je zřejmé, že celkem na 12 lokalitách by byl tento limit překročen. Jedná se zejména o stanice na Ostravsko-Karvinsku (Věřňovice, Ostrava-Přívoz, Ostrava-Zábřeh, Ostrava-Poruba), které mají vůbec nejvyšší roční průměrné koncentrace, dále o lokality Beroun, Praha 5-Smíchov, Zlín, Olomouc, Hradec Králové-Brněnská, Teplice, Kladno-střed města a Brno-Tuřany. Dalších 6 lokalit by bylo těsně pod navrhovaným limitem. Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací jsou prezentovány v tab. II.4.7. Roční průměrné koncentrace PM_2,5 na lokalitách, které tuto frakci suspendovaných částic v r. 2005 měřily, jsou prezentovány na obr. II.4.21.

Na obr. II.4.22 je uveden sezónní průběh poměru suspendovaných částic frakcí PM_2,5 a PM₁₀. Prezentován je poměr celkových průměrů denních průměrných koncentrací z 19 stanic AIM a 4 stanic manuálních, které měly platná data za r. 2005. Výsledky měření indikují, že poměr frakce PM_2,5 a PM₁₀ není konstantní, ale vykazuje určitý sezónní průběh. V r. 2005 se tento poměr frakcí pohyboval v rozmezí 0,69–0,85, s nižšími hodnotami v letním období.
Sezónní průběh poměru frakce PM_2,5/PM₁₀ souvisí se sezónním charakterem některých emisních zdrojů. Emise ze spalovacích zdrojů vykazují vyšší zastoupení frakce PM_2,5 než např. emise ze zemědělské činnosti a reemise při suchém a větrném počasí. Vytápění v zimním období roku může být tedy důvodem vyššího podílu frakce PM_2,5 oproti frakci PM₁₀.

II.4.2.1.3 Oxid dusičitý

Při sledování a hodnocení kvality venkovního ovzduší se pod termínem oxidy dusíku NO_x rozumí směs oxidu dusnatého NO a oxidu dusičitého NO₂. Imisní limit pro ochranu zdraví lidí je stanoven pro NO₂, limit pro ochranu ekosystémů a vegetace je stanoven pro NO_x.
Více než 90 % z celkových oxidů dusíku ve venkovním ovzduší je emitováno ve formě NO. NO₂ vzniká relativně rychle reakcí NO s přízemním ozonem nebo s radikály typu HO2 nebo RO2. Řadou chemických reakcí se část NO_x přemění na HNO₃/NO₃^-, které jsou z atmosféry odstraňovány atmosférickou depozicí (jak suchou, tak mokrou). Pozornost je věnována NO₂ z důvodu jeho negativního vlivu na lidské zdraví. Hraje také klíčovou roli při tvorbě fotochemických oxidantů.
V Evropě vznikají emise NO_x převážně z antropogenních spalovacích procesů, kde NO vzniká reakcí mezi dusíkem a kyslíkem ve spalovaném vzduchu a částečně i oxidací dusíku z paliva. Hlavní antropogenní zdroje představuje především silniční doprava (významný podíl má ovšem i doprava letecká a vodní) a dále spalovací procesy ve stacionárních zdrojích. Méně než 10 % celkových emisí NO_x vzniká ze spalování přímo ve formě NO₂. Přírodní emise NO_x vznikají převážně z půdy, vulkanickou činností a při vzniku blesků. Jsou poměrně významné z globálního pohledu, z pohledu Evropy však představují méně než 10 % celkových emisí. Dlouhodobě zvýšené koncentrace NO₂ mohou způsobovat respirační potíže.

K překročení ročního imisního limitu oxidu dusičitého dochází pouze na omezených, dopravně exponovaných lokalitách aglomerací a velkých měst. Z celkového počtu 173 lokalit, kde byl v roce 2005 monitorován oxid dusičitý, došlo k překročení ročního imisního limitu zvýšeného o mez tolerance 50 μg.m^-3 na 4 stanicích v Praze (Svornosti, Legerova, Sokolovská a Jasmínová) a 1 stanici v Děčíně. Všechna uvedená měřicí místa jsou výrazně ovlivněná dopravou.
Na AMS Praha 2-Legerova (hot spot), která je orientována na sledování znečištění z dopravy, byl zaznamenán velmi vysoký počet překročení (174) hodinové koncentrace oxidu dusičitého 200 μg.m^-3, překročení hodinové koncentrace zvýšené o mez tolerance (200+50 μg.m^-3) bylo zaznamenáno 36x, což přesahuje maximální tolerovaný počet překročení za rok (tab. II.4.8). Výsledky měření této stanice dokládají velký problém hlavního města Prahy s dopravou vedenou středem města. Překročení hodinové koncentrace NO₂ 200 μg.m^-3 zvýšené o mez tolerance 50 μg.m^-3 bylo naměřeno 1x na AMS Praha 5-Smíchov. Na ostatních lokalitách v České republice (kde byl dostatečný počet měření pro stanovení platného ročního průměru) nebyla překročena hodnota 250 μg.m^-3.
Na většině stanic prezentovaných na obr. II.4.23 měla roční průměrná koncentrace i 19. nejvyšší hodinová koncentrace oxidu dusičitého do roku 2001 mírně sestupný trend. V roce 2002 byl uvedený trend zastaven a v roce 2003 došlo na většině lokalit k mírnému zvýšení znečištění NO₂. Po zakolísání v roce 2004 byl v roce 2005, podobně jako v případě PM₁₀, vzestupný trend koncentrací NO₂ obnoven téměř na všech stanicích.
Pokud se týká pole roční průměrné koncentrace NO₂ (obr. II.4.24), je patrné znečištění měst, které je způsobeno převážně dopravou.
Obr. II.4.25 předkládá chody hodinových koncentrací v roce 2005, kde je názorně vidět překročení imisního limitu na některých lokalitách. AMS Praha 2-Legerova (hot spot), monitorující dopravní zátěž zaznamenala v roce 2005 překročení hodnoty 200 μg.m^-3 zvýšené o mez tolerance 36x.
Při konstrukci mapy na obr. II.4.25 se přihlíželo i k datům ze sčítání dopravy v r. 2005. Oproti předchozímu sčítání v roce 2000, tedy za 5 let, doprava velmi vzrostla.Vyšší koncentrace této látky mohou být i v blízkosti místních komunikací v obcích s intenzivní dopravou a hustou místní dopravní sítí.

II.4.2.1.4 Oxid uhelnatý

Antropogenním zdrojem znečištění ovzduší oxidem uhelnatým jsou procesy, kdy může docházet k nedokonalému spalování fosilních paliv. Je to především doprava a dále stacionární zdroje, zejména domácí topeniště.
V roce 2005 se oxid uhelnatý měřil celkem na 39 lokalitách. Maximální denní 8hodinové klouzavé průměry oxidu uhelnatého (tab. II.4.10 a obr. II.4.26 a II.4.27) nepřesahují imisní limit. Na všech lokalitách byl maximální denní osmihodinový klouzavý průměr, jak je definován imisní limit pro CO, naměřen pod dolní mezí pro posuzování. Nejvyšší koncentrace byla naměřena na dopravní lokalitě hot spot Ostrava-Českobratrská (4476 μg.m^-3). Průběhy maximálních denních 8hodinových klouzavých průměrů prezentuje pro vybrané lokality obr. II.4.27.

II.4.2.1.5 Benzen

S rostoucí intenzitou automobilové dopravy roste význam sledování znečištění ovzduší aromatickými uhlovodíky. Rozhodujícím zdrojem atmosférických emisí aromatických uhlovodíků – zejména benzenu a jeho alkyl derivátů – jsou především výfukové plyny benzinových motorových vozidel. Dalším významným zdrojem emisí těchto uhlovodíků jsou ztráty vypařováním při manipulaci, skladování a distribuci benzinů. Emise z mobilních zdrojů představuje cca 85 % celkových emisí aromatických uhlovodíků, přičemž převládající část připadá na emise z výfukových plynů. Odhaduje se, že zbývajících 15 % emisí pochází ze stacionárních zdrojů emisí, přičemž rozhodující podíl připadá na procesy produkující aromatické uhlovodíky a procesy, kde se tyto sloučeniny používají k výrobě dalších chemikálií.
Data ukazují, že obsah benzenu v benzinu je kolem 1,5 %, zatímco paliva dieselových motorů obsahují relativně zanedbatelné koncentrace benzenu. Benzen obsažený ve výfukových plynech je především nespálený benzen z paliva. Dalším příspěvkem emisí benzenu z výfukových plynů je benzen vzniklý z nebenzenových aromatických uhlovodíků obsažených v palivu (70–80 % benzenu v emisích). Částečně je benzen ve výfukových plynech tvořen také z nearomatických uhlovodíků. Mezi nejvýznamnější škodlivé efekty expozice benzenu patří poškození krvetvorby a dále jeho karcinogenní účinky [16].
Situaci znečištění benzenem v roce 2005 charakterizuje tab. II.4.11 a obr. II.4.29. Z celkového počtu 26 lokalit, kde se v roce 2005 měřily koncentrace benzenu, byl imisní limit 5 μg.m^-3 zvýšený o mez tolerance (v roce 2005 5 μg.m^-3 ) překročen na lokalitě ZÚ Ostrava-Přívoz (10,4 μg.m^-3). Imisní limit (bez meze tolerance) byl také překročen na lokalitě ČHMÚ Ostrava-Přívoz (7 μg.m^-3). Bylo potvrzeno, že vyšší koncentrace souvisejí s průmyslovou činností (především s výrobou koksu) – lokalita Ostrava-Přívoz. S narůstající vzdáleností jsou již nižší (lokalita Ostrava-Fifejdy – 4,1 μg.m^-3) a v rezidenčních oblastech Ostravy dále klesají (Ostrava-Poruba – 2,4 μg.m^-3). Mapový diagram (obr. II.4.28) přehledně znázorňuje vývoj průměrných ročních koncentrací v letech 1999–2005. Obr. II.4.30 prezentuje roční chod 24hod. průměrů na vybraných lokalitách.

II.4.2.1.6 Přízemní ozon

V přízemních vrstvách atmosféry vzniká přízemní ozon za účinku slunečního záření komplikovanou soustavou fotochemických reakcí zejména mezi oxidy dusíku, těkavými organickými látkami (zejména uhlovodíky) a dalšími složkami atmosféry. Přízemní ozon je označován za sekundární znečišťující látku, protože není významně primárně emitován z antropogenních zdrojů znečišťování ovzduší.
Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů požaduje hodnocení koncentrace ozonu ve vztahu k ochraně lidského zdraví provádět jako průměr za poslední tři roky. Pokud nejsou tři roky k dispozici, je brán průměr za dva roky, popř. jeden rok v souladu s požadavky nařízení vlády. V roce 2005 byl ozon měřen na 72 lokalitách, z nichž na 50 došlo k překročení cílového imisního limitu za tříleté období 2003–2005, popř. kratší (tab. II.4.12). Podle tohoto hodnocení byl maximální počet překročení zaznamenán, stejně jako v loňském roce, na lokalitě Krkonoše-Rýchory, kde průměrný počet překročení maximálního denního osmihodinového klouzavého průměru 120 μg.m^-3dosáhl počtu 75. Relativní počet překročení (69,4 %) byl obdobný jako za předchozí tříleté období (2002–2004). Pokud nad rámec požadavků národní legislativy hodnotíme samostatně rok 2005, tak byl cílový imisní limit překročen na 41 lokalitách. Průměrná 26. nejvyšší hodnota maximálního 8hod. klouzavého průměru pro lokality měřící v období 1996–2006 se oproti loňskému roku v roce 2005 mírně zvýšila, přibližně na úroveň z let 1996–2002.
Koncentrace přízemního ozonu zpravidla rostou se vzrůstající nadmořskou výškou, což je potvrzeno i naměřenými daty za rok 2005, kdy nejzatíženější lokality (viz tab. II.4.12) leží většinou ve vyšších nadmořských výškách. Nejméně zatížené jsou dopravní lokality ve městech, kde koncentraci ozonu snižují převážně emise NO. Lze předpokládat, že koncentrace ozonu se nacházejí pod cílovým imisním limitem i v dalších dopravně zatíženějších městech, kde však z důvodu absence měření a na základě charakteru používaného modelu není na obr. II.4.32 snížení patrné.
Mapový diagram na obr. II.4.31 znázorňuje 26. nejvyšší hodnotu maximálního 8hod. klouzavého průměru koncentrací ozonu (v průměru za 3 roky) pro období 1996–2005.
K překročení cílového imisního limitu ozonu pro ochranu zdraví došlo v průměru za roky 2003–2005 na 99 % území státu (obr. II.4.32). Průměrná koncentrace 26. nejvyšší hodnoty maximálního 8hod. klouzavého průměru pro lokality, které nepřetržitě měřily v letech 2001–2005 se za období 2003–2005 oproti průměru za roky 2002–2004 pro venkovské stanice mírně zvýšila. Pro městské stanice byla situace srovnatelná. Situace pro venkovské stanice se oproti tomu podobá průměru za roky 2001–2003. Pro městské stanice bylo ve srovnání s obdobím 2001–2003 zaznamenáno mírné zlepšení.
Tab. II.4.12 uvádí přehled stanic s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací ozonu v průměru za 3 roky. Obr. II.4.33 graficky znázorňuje počty překročení cílového imisního limitu pro přízemní ozon a obr. II.4.34 prezentuje roční chody maximálních denních 8hod. klouzavých průměrů na nejzatíženějších lokalitách.
Tab. II.4.13 prezentuje počty hodin překročení zvláštního imisního limitu pro ozon 180 μg.m^-3 za celé období měření 1992–2005 na vybraných stanicích AIM.

II.4.2.1.7 Těžké kovy

Olovo
Většina olova obsaženého v atmosféře pochází z antropogenních emisí, mezi které jsou řazeny vysokoteplotní procesy, především spalování fosilních paliv, výroba železa a oceli a metalurgie neželezných kovů. Z přirozených zdrojů je významné zvětrávání hornin a vulkanická činnost [14].
Olovo se v ovzduší vyskytuje ve formě jemných částic s četnostním rozdělením velikosti charakterizovaným středním aerodynamickým průměrem menším než 1 μm.
Při dlouhodobé expozici lidského organismu se projevují účinky na biosyntézu hemu, účinky na nervový systém a účinky na krevní tlak. Důkazy karcinogenity olova a jeho sloučenin pro člověka jsou klasifikovány jako nedostatečné [14, 15].
Koncentrace olova se stejně jako v předchozích letech nacházely na všech 64 lokalitách, které dodaly za r. 2005 dostatek údajů pro výpočet platného ročního průměru, hluboko pod imisním limitem (tab. II.4.14). Nejvyšší koncentrace olova byly hluboko i pod dolní mezí pro posuzování. Maximální roční průměr byl naměřen v Tanvaldu (57,1 ng.m^-3), následovala lokalita Ostrava-Přívoz (46,1 ng.m^-3 ve frakci PM₁₀ a 40,8 ng.m^-3 ve frakci PM_2,5).
Z obr. II.4.35 je zřejmé, že úrovně olova jsou na většině lokalit dlouhodobě pod úrovní imisního limitu. Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací na vybraných lokalitách prezentuje obr. II.4.36.

Kadmium
Antropogenní zdroje tvoří v globálním pohledu cca 90 % emisí do ovzduší. Převážně se jedná o výrobu železa, oceli, metalurgie neželezných kovů, spalování odpadů a fosilních paliv (hnědé uhlí, černé uhlí a těžké topné oleje) [17]. Méně významným zdrojem emisí je doprava. Zbylých 10 % tvoří přirozené zdroje (převážně vulkanická činnost).
Kadmium je navázáno převážně na částice jemné frakce (s aerodynamickým průměrem do 2,5 μm), která je spojena s větším rizikem negativního vlivu na lidské zdraví. Téměř veškeré kadmium je vázáno na částice do velikosti 10 μm. V částicích s aerodynamickým průměrem nad 10 μm najdeme minimální množství kadmia.
Dlouhodobá expozice kadmia ovlivňuje funkci ledvin. Kadmium je prokazatelně karcinogenní pro zvířata, důkazy pro jednoznačný závěr karcinogenity kadmia pro člověka jsou zatím omezené [15, 17].
V roce 2005 bylo měřeno kadmium celkem na 64 lokalitách, které dodaly dostatek údajů pro výpočet platného ročního průměru.
Nejzatíženější oblastí republiky z hlediska koncentrací kadmia je Liberecký kraj (obr. II.4.38). Cílový imisní limit 5 ng.m^-3 jako roční průměrná koncentrace byl v roce 2005 překročen na lokalitě Tanvald. Roční průměrná koncentrace kadmia ve frakci PM₁₀ zde dosáhla hodnoty vysoko nad cílový imisní limit, a to 14,1 ng.m^-3. Koncentrace kadmia jsou na této lokalitě dlouhodobě vysoké. Předpokládaným hlavním důvodem jsou vysoké emise z místních skláren.
Na lokalitě Souš, kde bylo v loňském roce naměřeno překročení cílového imisního limitu, v roce 2005 poklesly koncentrace pod cílový imisní limit. Roční průměr byl 4,5 ng.m^-3.
Vývoj ročních průměrných koncentrací během let 1996–2005 je patrný z obr. II.4.37.
Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací kadmia během roku 2005 ukazuje pro vybrané lokality obr. II.4.39.

Arsen
Arsen se vyskytuje v mnoha formách anorganických i organických sloučenin. Antropogenní činnost představuje asi tři čtvrtiny celkových emisí do ovzduší. Významné jsou hlavně spalovací procesy (hnědé uhlí, černé uhlí a těžké topné oleje), výroba železa a oceli a výroba mědi a zinku. Mezi hlavní přírodní zdroje patří v prvé řadě vulkanická činnost, dále pak požáry lesů, zvětrávání minerálů a činnost mikroorganismů (v mokřinách, močálech a příbřežních oblastech) [17].
Arsen se vyskytuje převážně v částicích jemné frakce (s aerodynamickým průměrem do 2,5 μm), která může být transportována na delší vzdálenost a pronikat hlouběji do dýchací soustavy. Téměř veškerý arsen je vázán na částice s aerodynamickým průměrem do velikosti 10 μm [17].
Anorganický arsen může vyvolat akutní, subakutní účinky nebo chronické účinky, které mohou být lokální nebo zasáhnout organismus celkově. Kritickým účinkem vdechování arsenu je rakovina plic [15, 17].
Z celkového počtu 64 lokalit, které dodaly dostatek údajů pro výpočet platného ročního průměru pro rok 2005, byl překročen cílový imisní limit 6 ng.m^-3 na lokalitě Tanvald (7,2 ng.m^-3). Předpokládaným hlavním důvodem jsou stejně jako v případě kadmia vysoké emise z místních skláren. Relativně těsně pod cílovým imisním limitem se nacházel roční průměr na lokalitě Ostrava-Přívoz ZÚ (5,8 ng.m^-3, tab. II.4.16).
Vývoj ročních průměrných koncentrací během let 1996–2005 je patrný z obr. II.4.40.
Průběhy krátkodobých (24hodinových, případně 14denních koncentrací, podle režimu měření na uvedené stanici) průměrných koncentrací arsenu na obr. II.4.42 vykazují sezónní charakter průběhu krátkodobých koncentrací arsenu v ovzduší a dokladují významný vnos arsenu do ovzduší ze spalování fosilních paliv.

Nikl
Jedná se o pátý nejhojnější prvek zemského jádra, i když v zemské kůře je jeho zastoupení nižší.
Mezi hlavní antropogenní zdroje, které v globálu tvoří asi tři čtvrtiny celkových emisí, lze řadit spalování těžkých topných olejů, těžbu niklových rud a rafinaci niklu, spalování odpadu a výrobu železa a oceli. Mezi hlavní přírodní zdroje lze řadit kontinentální prach a vulkanickou činnost.
Nikl se vyskytuje v atmosférickém aerosolu v několika chemických sloučeninách, které se liší svou toxicitou k lidskému zdraví i ekosystémům.
Vyskytuje se až z 30 % v aerosolu s aerodynamickým průměrem rovným nebo větším než 10 μm, který rychle sedimentuje v blízkosti zdroje. Zbylé částice obsahující nikl tvoří frakci menší než 10 μm a mohou tak být transponovány na delší vzdálenosti [17].
Ze zdravotního hlediska způsobuje alergické kožní reakce a je hodnocen jako karcinogenní látka pro člověka [15, 17].
Na žádné z celkového počtu 52 lokalit, ze kterých byl obdržen dostatek údajů pro výpočet platného ročního průměru za rok 2005, nebylo, obdobně jako v předchozích letech, indikováno překročení stanoveného cílového imisního limitu. Nejvyšší platný roční průměr byl naměřen na lokalitě Příbram OÚNZ s roční průměrnou koncentrací 5 ng.m^-3, která leží na polovině dolní meze pro posuzování.
Roční chod krátkodobých (24hodinových, případně 14denních) koncentrací niklu je patrný z obr. II.4.44.

4.2.1.8 Benzo(a)pyren

Příčinou vnosu benzo(a)pyrenu do ovzduší, stejně jako ostatních polyaromatických uhlovodíků (PAH), jejichž je benzo(a)pyren hlavním představitelem, je jednak nedokonalé spalovaní fosilních paliv jak ve stacionárních, tak i mobilních zdrojích, ale také některé technologie jako výroba koksu a železa. Ze stacionárních zdrojů jsou to především domácí topeniště. Z mobilních zdrojů jsou to zejména vznětové motory spalující naftu. Přírodní hladina pozadí benzo(a)pyrenu může být s výjimkou výskytu lesních požárů téměř nulová [15]. U benzo(a)pyrenu stejně jako u některých dalších polyaromatických uhlovodíků jsou prokázány karcinogenní účinky na lidský organismus [15, 19].
V roce 2005 se zvýšil počet lokalit sledující koncentrace benzo(a)pyrenu oproti roku 2004 z 16 na 26. Imisní limit (roční průměr 1 ng.m^-3) byl překročen na 22 lokalitách. Oproti předchozím dvěma letům došlo k nárůstu jak absolutního, tak i relativního počtu lokalit s překročením. V roce 2005 vykázalo téměř 85 % lokalit překročení koncentrace 1 ng.m^-3 (v roce 2004 – 56 %, v roce 2003 – 66 %). Nařízení vlády č. 429/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 350/2002 Sb., zrušilo pro benzo(a)pyren mez tolerance a jako termín splnění cílového imisního limitu zavedlo datum 31.12.2012.
Nejvyšší koncentrace byla naměřena na stanici Ostrava-Přívoz ZÚ (9,2 ng.m^-3). Dle obr. II.4.46 je oblast Ostravska nejzatíženější z celé republiky. Tabulka II.4.18 ukazuje, že téměř na všech lokalitách umístěných ve městech, kde byl benzo(a)pyren měřen, bylo zjištěno překročení cílového imisního limitu. Dlouhodobě je překračován v Ostravě, Karviné, Praze, Ústí nad Labem, Hradci Králové, v letošním roce však díky rozšířenému měření bylo potvrzeno překročení i v řadě dalších měst. Vzhledem k vážným dopadům benzo(a)pyrenu na lidské zdraví (viz výše) je to situace poněkud alarmující.
Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu (obr. II.4.46) připravené kombinací modelů rozptylu emisí s naměřenými koncentracemi benzo(a)pyrenu na stanicích ukazuje na významný podíl této komponenty při vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší. Oblasti, kde došlo k překročení cílového imisního limitu benzo(a)pyrenu, představují 5,2 % území státu, na němž žije kolem 35 % populace.
Je však třeba mít na zřeteli, že odhad polí ročních průměrných koncentrací benzo(a)pyrenu je zatížen největšími nejistotami. Ty plynou jednak z nedostatečné hustoty měření, tak i z nejistot daných modelováním rozptylu emisí PAHs, kde především emisní inventury PAHs představují největší zdroj nejistot. V roce 2005 došlo opět k rozšíření měření BaP ve Státní imisní síti a k dispozici bylo více platných ročních průměrných koncentrací než v předešlých letech. Dále je třeba poznamenat, že i v obcích a ve městech, kde se neměří, a které tedy nejsou zachyceny v mapě znečištění, mohou být zvýšené i nadlimitní koncentrace BaP vlivem lokálních zdrojů.
Vývoj ročních průměrných koncentrací na jednotlivých lokalitách během let 1997–2005 je patrný z obr. II.4.45. Roční chod krátkodobých koncentrací (24hodinových jednou za 3 popř. 6 dní) benzo(a)pyrenu je patrný z obr. II.4.47.

II.4.2.1.9 Další látky

Rtuť
Mezi hlavní antropogenní zdroje patří převážně spalování fosilních paliv, průmyslová výroba chlóru a hydroxidu sodného, metalurgie, výroba cementu a spalování odpadu. Rtuť a její sloučeniny se používají v barvářství, v bateriích a v řadě měřicích a kontrolních zařízení (teploměry) [18].
Z přírodních zdrojů (tvořících cca 60 % celkových emisí) je významné uvolňování rtuti z vodních prostředí a z vegetace, vulkanická činnost a odplyňování geologických materiálů. Dle odhadů je v Evropě emitováno ve formě plynné Hg0 60 % antropogenních emisí, 30 % je emitováno jako dvojmocná plynná rtuť a jen 10 % rtuti je navázáno na částice. Většina emisí z přírodních zdrojů je ve formě plynné Hg0 [18].
Studie pracovní expozice ukázaly, že při vysokých koncentracích plynné rtuti může docházet k ovlivňování funkce nervové soustavy a ledvin [18]. Reálnějším problémem je fakt, že zvýšená koncentrace rtuti v ovzduší vede ke zvýšení atmosférické depozice na vodní plochy. Toto má za důsledek zvýšení koncentrace methylrtuti v těle sladkovodních ryb a její akumulace v potravních řetězcích [15, 18].
V roce 2005 bylo nařízením vlády č. 429/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 350/2002 Sb. zrušen doposud platný imisní limit 50 ng.m^-3. Imisní koncentrace se však sledovaly i nadále. Do databáze ISKO byla za rok 2005 dodána data o koncentraci rtuti v ovzduší z lokality ČHMÚ Ústí n.L.-město a z lokality Karviná-ZÚ. Pouze druhá z nich měla dostatečný počet měření pro výpočet platného ročního průměru, který byl, stejně jako v loňském roce roven hodnotě 1,4 ng.m^-3 a ležel tedy hluboko pod dříve platným imisním limitem.

Amoniak
Většina amoniaku emitovaného do ovzduší vzniká rozkladem dusíkatých organických materiálů z chovu domácích zvířat. Zbylá část amoniaku je emitována při spalovacích procesech nebo průmyslové výrobě umělých zemědělských hnojiv. Ukazuje se, že k atmosférickým emisím amoniaku přispívá také automobilová doprava (vznik amoniaku v katalyzátorech). Amoniak má dráždivé účinky na oči, kůži a dýchací cesty. Chronická expozice zvýšeným koncentracím může způsobovat bolesti hlavy a zvracení [20]. Amoniak se významně podílí na obtěžování obyvatelstva zápachem.
Stejně jako v případě rtuti bylo nařízením vlády č. 429/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 350/2002 Sb., zrušen doposud platný imisní limit. Monitoring amoniaku byl provozován v roce 2005 na 4 lokalitách. Dříve platný limit zde nebyl s velkou rezervou překročen. Nejvyšší denní hodnota byla naměřena na stanici Lovosice-MÚ (7,3 μg.m^-3).

II.4.2.1.10 Trendy ročních imisních charakteristik SO₂, PM₁₀, NO₂, NO_x a O₃ za období 1996–2005

Výsledné koncentrace znečišťujících látek v České republice i aglomeracích, vztažené k jednotlivým rokům, představují průměrné hodnoty ze stanic, které měřily po celé sledované období.
Obr. II.4.48 předkládá trendy ročních imisních charakteristik SO₂, PM₁₀, NO₂, NO_x a O₃ v České republice za období 1996–2005. Do roku 2000 je v celé České republice patrný klesající trend ve znečištění ovzduší SO₂, PM₁₀, NO₂ a NO_x. V případě SO₂ a PM₁₀ jde o velmi strmý pokles koncentrací do roku 1999. V roce 2001 byl na celém území České republiky původní klesající trend zastaven a došlo naopak k mírnému vzestupu koncentrací SO₂, NO₂ a NO_x a k výraznému zvýšení znečištění PM₁₀. V roce 2004 byl tento vzestupný trend ve znečištění PM₁₀, NO₂ a NO_x zastaven a došlo naopak k určitému poklesu koncentrací těchto látek téměř na úroveň roku 2001. V roce 2005 byl obnoven vzestupný trend ve znečištění ovzduší PM₁₀ a NO₂, v případě PM₁₀ šlo o strmější vzestup přesahující úroveň roku 2002. Od roku 2003 je patrný mírný pokles koncentrací SO₂.
Pokud se týká znečištění ovzduší O₃ do roku 1997 byl patrný klesající trend. V letech 1998–2002 koncentrace této látky stagnovaly. V roce 2003 je patrný vzestup koncentrací této látky z důvodu dlouhotrvajících velmi vysokých teplot a vysokých hodnot slunečního záření. V roce 2004 koncentrace poklesly zhruba na úroveň roku 2001. V roce 2005 byl zaznamenán opět mírný nárůst, přibližně na úroveň koncentrací z let 1998–2002. Z grafu trendů jsou také patrné vyšší koncentrace na venkovských lokalitách oproti koncentracím z městských a předměstských lokalit, kde je ozon odbouráván převážně emisemi z dopravy.

II.4.2.2 Kvalita ovzduší vzhledem k imisním limitům pro ochranu ekosystémů a vegetace

Vedle imisních limitů pro ochranu zdraví zavedla národní legislativa, v souladu se směrnicemi EU, i imisní limity pro ochranu ekosystémů a vegetace. Tyto limity jsou přehledně uvedeny v kap. II.3.
Území, na nichž musí být podle nařízení vlády dodržovány imisní limity pro ochranu ekosystémů a vegetace (pro účely Ročenky označené v mapách a tabulkách jako EKO), jsou:
a) území národních parků a chráněných krajinných oblastí
b) území s nadmořskou výškou 800 m n.m. a vyšší
c) ostatní vybrané lesní oblasti podle publikace ve Věstníku MŽP.

II.4.2.2.1 Oxid siřičitý

Výsledky monitorování znečištění ovzduší oxidem siřičitým ve vztahu k imisnímu limitu pro ochranu ekosystémů jsou prezentovány v tab. II.4.21 a tab. II.4.22 a na obr. II.4.49–II.4.54. Z celkového počtu 21 stanic klasifikovaných jako venkovské a měřících na území vymezeném pro ochranu ekosystémů a vegetace, ze kterých byla dodána platná data pro rok 2005, nedošlo na žádné stanici k překročení limitu pro roční průměrnou koncentraci. Pouze jedna stanice, Krupka (ČHMÚ), zaznamenala překročení imisního limitu pro zimní průměrnou koncentraci 2005/2006 (tab. II.4.22).
Z obr. II.4.49 je patrné výrazné zlepšení kvality ovzduší vzhledem k znečištění oxidem siřičitým po roce 1997 v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 309/1991 Sb. a splněním předepsaných emisních limitů ke konci roku 1998. V zimním průměru 2005/2006 bylo na většině venkovských stanic zaznamenáno, proti předchozímu období, mírné zvýšení koncentrací SO₂, což pravděpodobně souvisí se zhoršenými meteorologickými a rozptylovými podmínkami na začátku roku 2006.
Mapy na obr. II.4.51 a II.4.52 ukazují, že k překračování imisního limitu došlo v roce 2005 zcela ojediněle a v oblastech, které nepatří mezi vymezená území pro ochranu ekosystémů a vegetace, dále pak na velmi malé části Krušných hor a Českého středohoří, kde překročení imisního limitu dosahuje 0,1 % rozlohy vymezených území pro ochranu ekosystémů a vegetace. Pro konstrukci mapy byly použity všechny stanice měřící SO₂, bodovými značkami jsou vyznačeny pouze stanice venkovské.
Pro rok 2005 je nově zařazeno i grafické znázornění chodů 24hodinových koncentrací SO₂ na vybraných stanicích, vztažené k imisnímu limitu pro zimní a roční průměr (obr. II.4.53 a II.4.54).

II.4.2.2.2 Oxidy dusíku

Tab. II.4.23 a obr.II.4.55–II.4.57 prezentují situaci znečištění NO_x ve vztahu k ochraně ekosystémů a vegetace. Roční limit NO_x (30 μg.m^-3) nebyl v roce 2005 překročen na žádné stanici, klasifikované jako venkovská a měřících na území vymezeném pro ochranu ekosystémů a vegetace. V tabulce i mapě pro NO_x jsou zahrnuty také venkovské stanice měřící NO₂, protože pro venkovské stanice přibližně platí, že koncentrace NO_x odpovídají koncentracím NO₂, resp. rozdíl v koncentracích je zanedbatelný.
V roce 2005 došlo na některých venkovských stanicích k mírnému zvýšení roční průměrné koncentrace NO_x (obr. II.4.55). Jak je patrné z mapy na obr. II.4.56, na velmi omezených lokalitách území vymezeného nařízením vlády pro ochranu vegetace došlo na 0,6 % rozlohy takto vymezených území k překročení limitu koncentrace NO_x pro ochranu ekosystémů a vegetace. K tomuto překračování dochází ojediněle zejména v severních Čechách, v malé části Krušných hor a Českého středohoří a ve Středočeském kraji.
Pro konstrukci mapy pole NO_x byly použity všechny stanice měřící NO_x včetně venkovských stanic měřících NO₂. Na mapě jsou formou bodových značek vyznačeny pouze stanice venkovské.
Konstrukce mapy pole NO_x zahrnuje kombinaci měření a modelování. Při konstrukci mapy se přihlíželo i k datům ze sčítání dopravy v r. 2005. Oproti předchozímu. sčítání v roce 2000, tedy za 5 let, doprava velmi vzrostla. Vyšší koncentrace této látky mohou být i v blízkosti místních komunikací v obcích s intenzivní dopravou a hustou místní dopravní sítí.
Podobně jako v případě SO₂ je zařazeno grafické znázornění chodů 24hodinových koncentrací NO_x na vybraných stanicích vztažené k překročení imisního limitu pro roční průměr (obr. II.4.57).

II.4.2.2.3 Přízemní ozon

Pro hodnocení ochrany vegetace před nadměrnými koncentracemi ozonu využívá národní legislativa ve shodě s příslušnou směrnicí EU expoziční index AOT40². Přehled stanic s nejvyššími hodnotami expozičního indexu AOT40 uvádí tab. II.4.24. Z celkového počtu 29 venkovských a předměstských stanic, pro které je podle legislativy relevantní výpočet AOT40, došlo v roce 2005 (jedná se o průměr za roky 2001–2005) k překročení cílového imisního limitu pro ochranu vegetace pro ozon na 20 lokalitách. Cílový imisní limit pro ochranu vegetace byl překročen v průměru za totéž období na 11 z 12 lokalit měřících na území definovaném nařízením vlády, na kterém nemá dojít k překročení limitu pro ochranu vegetace (ty jsou v tabulce označeny v posledním sloupci kódem EKO). Obr. II.4.58 znázorňuje hodnoty expozičního indexu AOT40 v průměru za 5 let (min. 3 roky) na vybraných stanicích v období 1996–2005.
Územní rozložení expozičního indexu AOT40 v roce 2005 ukazuje mapa na obr. II.4.59. Z mapy vyplývá, že na 99 % území, na kterém nemá podle nařízení vlády dojít k překročení limitu pro ochranu vegetace, došlo v průměru za roky 2001–2005 k překročení. Od r. 2004 je používán při tvorbě map vyšší regresní koeficient, což má za následek nárůst velikosti území s překročením limitů. Důvodem pro to bylo zjištění strmějšího růstu koncentrací ozonu s nadmořskou výškou v hodnoceném období.
Obr. II.4.60 prezentuje vývoj AOT40 v období 2001–2005 na vybraných lokalitách.

Tab. II.4.1 Stanice s nejvyššími hodnotami 25. a maximální hodinové koncentrace oxidu siřičitého

Tab. II.4.2 Stanice s nejvyššími počty překročení 24hod. limitu oxidu siřičitého

Tab. II.4.3 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací, oxid siřičitý

Tab. II.4.4 Stanice s nejvyššími počty překročení 24hod. limitu PM₁₀

Tab. II.4.5 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací PM₁₀

Tab. II.4.6 Přehled lokalit, kde byl v letech 2001–2005 překročen imisní limit pro roční průměrnou koncentraci PM₁₀

Tab. II.4.7 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací PM_2,5

Tab. II.4.8 Stanice s nejvyššími hodnotami 19. a maximální hodinové koncentrace NO₂

Tab. II.4.9 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací NO₂

Tab. II.4.10 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací oxidu uhelnatého

Tab. II.4.11 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací benzenu

Tab. II.4.12 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací přízemního ozonu

Tab. II.4.13 Počty hodin překročení zvláštního imisního limitu pro přízemní ozon (180 μg.m^-3) za rok na vybraných stanicích AIM, 1992–2005

Tab. II.4.14 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací olova v ovzduší

Tab. II.4.15 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací kadmia v ovzduší

Tab. II.4.16 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací arsenu v ovzduší

Tab. II.4.17 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací niklu v ovzduší

Tab. II.4.18 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací benzo(a)pyrenu v ovzduší

Tab. II.4.19 Stanice s nejvyššími hodnotami průměrných koncentrací rtuti v ovzduší

Tab. II.4.20 Stanice s nejvyššími hodnotami průměrných koncentrací amoniaku v ovzduší

Tab. II.4.21 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací oxidu siřičitého na venkovských stanicích

Tab. II.4.22 Stanice s nejvyššími hodnotami zimních průměrů koncentrací oxidu siřičitého na venkovských stanicích, 2005/2005

Tab. II.4.23 Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací NO_x a NO₂ na venkovských stanicích

Tab. II.4.24 Stanice s nejvyššími hodnotami expozičního indexu AOT40 ozonu na venkovských a předměstských stanicích

Obr. II.4.10 4. nejvyšší 24hod. koncentrace a maximální hodinová koncentrace oxidu siřičitého v letech 1996–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.11 Pole 4. nejvyšší 24hod. koncentrace oxidu siřičitého v roce 2005

Obr. II.4.12 Stanice s nejvyššími hodinovými koncentracemi oxidu siřičitého v roce 2005

Obr. II.4.13 Stanice s nejvyššími 24hod. koncentracemi oxidu siřičitého v roce 2005

Obr. II.4.14 36. nejvyšší 24hod. koncentrace a roční průměrné koncentrace PM₁₀ v letech 1996–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.15 Pole 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2005

Obr. II.4.16 Pole roční průměrné koncentrace PM₁₀ v roce 2005

Obr. II.4.17 Stanice s nejvyšším překročením LV pro 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2005

Obr. II.4.18 Stanice s nejvyšším překročením LV pro roční koncentrace PM₁₀ v roce 2005

Obr. II.4.19 Počty překročení imisního limitu pro 24hod. koncentrace PM₁₀ v roce 2005

Obr. II.4.20 Roční průměrné koncentrace PM₁₀ v letech 2001–2005 na stanicích, kde byl překročen limit

Obr. II.4.21 Roční průměrné koncentrace PM_2,5 na stanicích v roce 2005

Obr. II.4.22 Průměrné měsíční poměry PM_2,5/PM₁₀ v roce 2005

Obr. II.4.23 19. nejvyšší hodinové koncentrace a roční průměrné koncentrace NO₂ v letech 1996–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.24 Pole roční průměrné koncentrace NO₂ v roce 2005

Obr. II.4.25 Stanice s nejvyššími hodinovými koncentracemi NO₂ v roce 2005

Obr. II.4.26 Maximální 8hod. klouzavé průměrné koncentrace oxidu uhelnatého v letech 1996–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.27 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací oxidu uhelnatého v roce 2005

Obr. II.4.28 Roční průměrné koncentrace benzenu v letech 1999–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.29 Pole roční průměrné koncentrace benzenu v ovzduší v roce 2005

Obr. II.4.30 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními koncentracemi benzenu v roce 2005

Obr. II.4.31 26. nejvyšší hodnoty maximálního 8hod. klouzavého průměru koncentrací přízemního ozonu v průměru za 3 roky v letech 1996–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.32 Pole 26. nejvyššího maximálního denního 8hod. klouzavého průměru koncentrace přízemního ozonu v průměru za 3 roky, 2003–2005

Obr. II.4.33 Počty překročení cílového imisního limitu pro maximální denní 8hod. klouzavý průměr koncentrace ozonu v průměru za 3 roky, 2003–2005

Obr. II.4.34 Stanice s nejvyššími hodnotami maximálních denních 8hod. klouzavých průměrných koncentrací přízemního ozonu v období 2003–2005

Obr. II.4.35 Roční průměrné koncentrace olova v ovzduší v letech 1996–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.36 1/14denní průměrné koncentrace olova v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2005

Obr. II.4.37 Roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v letech 1996–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.38 Pole roční průměrné koncentrace kadmia v ovzduší v roce 2005

Obr. II.4.39 1/14denní průměrné koncentrace kadmia v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2005

Obr. II.4.40 Roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v letech 1996–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.41 Pole roční průměrné koncentrace arsenu v ovzduší v roce 2005

Obr. II.4.42 1/14denní průměrné koncentrace arsenu v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2005

Obr. II.4.43 Roční průměrné koncentrace niklu v ovzduší v letech 1996–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.44 1/14denní průměrné koncentrace niklu v ovzduší na vybraných stanicích v roce 2005

Obr. II.4.45 Roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v letech 1997–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.46 Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v ovzduší v roce 2005

Obr. II.4.47 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními koncentracemi benzo(a)pyrenu v roce 2005

Obr. II.4.48 Trendy ročních charakteristik SO₂, PM₁₀, NO₂, NO_x a O₃ v České republice, 1996–2005

Obr. II.4.49 Roční průměrné koncentrace oxidu siřičitého v letech 1996–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.50 Zimní průměrné koncentrace oxidu siřičitého v letech 1996/1997–2005/2006 na vybraných stanicích

Obr. II.4.51 Pole roční průměrné koncentrace oxidu siřičitého v roce 2005

Obr. II.4.52 Pole průměrné koncentrace oxidu siřičitého v zimním období 2005/2006

Obr. II.4.53 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními koncentracemi oxidu siřičitého v roce 2005

Obr. II.4.54 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími zimními koncentracemi oxidu siřičitého v zimním období 2005/2006

Obr. II.4.55 Roční průměrné koncentrace NO_x a NO₂ v letech 1996–2005 na vybraných stanicích

Obr. II.4.56 Pole roční průměrné koncentrace oxidů dusíku v roce 2005

Obr. II.4.57 24hod. koncentrace na stanicích s nejvyššími ročními koncentracemi oxidů dusíku v roce 2005

Obr. II.4.58 Hodnoty expozičního indexu AOT40 ozonu v letech 1996–2005 na vybraných stanicích, průměr za 5 let

Obr. II.4.59 Pole hodnot expozičního indexu AOT40, průměr za 5 let, 2001–2005

Obr. II.4.60 Stanice s nejvyššími hodnotami expozičního indexu AOT40 za posledních 5 let, 2001–2005

¹ Sekundární částice jsou částice vzniklé reakcemi mezi oxidy síry a dusíku a mezi amoniakem a organickými sloučeninami v ovzduší. Definice dle: http://glossary.eea.eu.int/EEAGlossary/S/secondary_particles, viz též [22].

² AOT40: kumulativní expozice ozonem AOT40 se spočte jako suma diferencí mezi hodinovou koncentrací ozonu a prahovou úrovní 80 μg.m^-3 (= 40 ppb) pro každou hodinu, kdy byla překročena tato prahová hodnota. Podle požadavků nařízení vlády č. 350/2002 Sb. se AOT40 počítá pro období tří měsíců od května do července, změřených každý den mezi 8:00 a 20:00 SEČ (= 7:00 až 19:00 světového času UTC).