V.1 HLAVNÍ MĚSTO PRAHA

Hlavní město Praha patří z hlediska znečištění ovzduší mezi nejvíce zatížené oblasti ČR (tab. V.1.1). Tento stav je výsledkem spolupůsobení řady přírodních faktorů, zejména však vlivů způsobených vysokou koncentrací obyvatel a s tím spojenou hustou dopravní sítí.

Specifická poloha Prahy v členitém terénu Pražské kotliny zásadním způsobem ovlivňuje klimatické poměry a rozptylové podmínky území (Ložek et al. 2005). Údolí Vltavy bývá nedostatečně provětráváno a zejména v chladné polovině roku se zde utvářejí vhodné podmínky ke vzniku teplotních inverzí, kdy výrazně teplejší vzduch je nasouván nad studený vzduch u prochlazeného zemského povrchu. Těžký studený vzduch se drží při zemi a nedovolí znečišťujícím látkám rozptýlit se do vyšších vrstev atmosféry. Důsledkem jsou zvýšené koncentrace škodlivin v nehybné přízemní vrstvě vzduchu (Bednář, Zikmunda 1985).

Zhoršená kvalita ovzduší v Praze souvisí zejména se značným dopravním zatížením. Praha je díky své poloze nejen hlavním uzlem silniční sítě ČR, ale i významnou křižovatkou mezinárodní přepravy. Velká část hlavních dopravních tahů vede přímo centrem Prahy. Současná komunikační síť vnitřního města však není schopna tak obrovskou koncentraci dopravy pojmout, dochází k jejímu přetížení, mnohdy až k dopravním kolapsům. K částečnému řešení dopravní situace by mělo přispět především dokončení objízdných silničních okruhů kolem Prahy, výrazné omezení individuální automobilové dopravy v nejvíce zatížených oblastech, důraz na železniční a městskou hromadnou dopravu (IPR Praha 2012).

Praha má vzhledem ke svému historickému vývoji rozvinutou i průmyslovou infrastrukturu (IPR Praha 2012). V nedávné minulosti sice docházelo k rušení či omezení řady nevyhovujících průmyslových závodů, ale naopak došlo k rostoucímu významu sektoru služeb, a tím i výstavbě nových komerčních a administrativních center, které kladou vysoké nároky na dopravní obslužnost a spotřebu energií včetně vytápění.

Nezanedbatelný vliv na současnou imisní situaci v Praze má i spotřeba pevných paliv pro vytápění rodinných domů zejména v okrajových částech města.


V.1.1 Kvalita ovzduší v aglomeraci Praha
 
Suspendované částice PM10 a PM2,5

Imisní limit pro průměrnou 24hodinovou koncentraci PM10 (hodnota 50 μg.m-3 nesmí být překročena za rok více než 35krát) byl v roce 2017 na území aglomerace Praha překročen celkem na pěti lokalitách z 15 lokalit s dostatečným počtem dat pro hodnocení. Všech pět lokalit je klasifikováno jako dopravní. V roce 2014 byl přerušen klesající trend průměrné 24hodinové koncentrace počítané odděleně pro dopravní a pozaďové lokality, ale v roce 2015 byl opět obnoven (obr. V.1.4). Pokles průměrné 24hodinové koncentrace PM10 byl v roce 2015 a 2016 ovlivněn velmi příznivými meteorologickými a rozptylovými podmínkami. V roce 2017 se projevil naopak vzestup koncentrací PM10 (obr. V.1.8) v souvislosti meteorologickými a rozptylovými podmínkami, které nebyly tak příznivé, a to zejména v lednu a únoru (kap. III a VI).

Roční imisní limit pro PM10 (40 μg.m-3) nebyl v roce 2017, podobně jako v předešlých letech, překročen na žádné lokalitě, které byly relevantní pro vyhodnocení ročních průměrných koncentrací (a href="png/oV1-1.png" style="text-decoration: none">obr. V.1.1).

Vysokých koncentrací suspendovaných částic PM10 a PM2,5 a nejčastějšího překračování hodnoty 24hodinového imisního limitu PM10 je obecně dosahováno v chladném období roku, kdy dochází jak k vyšším emisím tuhých látek (TZL) v důsledku vyšší intenzity vytápění (včetně lokálních topenišť) a vyšším emisím z dopravy (zvýšené obrušování materiálu silnic v důsledku posypu a následná resuspenze materiálu; EC 2011), tak i k méně příznivým meteorologickým podmínkám pro rozptyl znečišťujících látek.

V aglomeraci Praha došlo v roce 2017 jednoznačně k nejvyššímu počtu překročení hodnoty 24hodinového imisního limitu PM v měsících leden a únor 10 (obr. V.1.3). V těchto měsících byl pozorován častější výskyt nepříznivých rozptylových podmínek ve srovnání s ostatními měsíci (obr. III.4).

Imisní limit pro průměrnou roční koncentraci suspendovaných částic PM nebyl v roce 2017 pře- 2,5 kročen ani na jedné stanici ze šesti s dostatečným počtem dat pro hodnocení (obr. V.1.2). Nejvyšší koncentrace (22 μg.m-3) byla naměřena na stanici Praha 5-Smíchov, která je klasifikována jako dopravní. Na této lokalitě je pro roky 2013–2017 patrný vzestupný trend průměrné roční koncentrace PM2,5, na stanici Praha 2-Legerova (hot spot) se naopak projevil klesající trend této koncentrace, který se v roce 2017 zastavil.


Oxid dusičitý

Hodinový imisní limit 200 μg.m-3 nebyl v roce 2017 překročen na žádné lokalitě z 12 relevantních pro vyhodnocení. Na lokalitě Praha 2-Legerova (hot spot) byla hodnota imisního limitu pouze jednou překročena (povolený počet překročení je 18).

Z hlediska překročení imisního limitu jsou v Praze problematické koncentrace NO2 zejména v okolí již zmíněné dopravní stanice Praha 2-Legerova (hot spot), kde je NO2 měřen od roku 2003. Tato stanice je orientována na sledování znečištění pocházející z dopravy. Hodinový imisní limit zde ale nebyl překročen od roku 2012.

Roční imisní limit pro NO2 (40 μg.m-3) byl na území aglomerace Praha překročen na dvou lokalitách. Jednalo se o dopravní lokality Praha 2-Legerova (hot spot), kde roční průměrná koncentrace dosáhla hodnoty 48,3 μg.m-3, a Praha 5-Smíchov s hodnotou 42,7 μg.m-3. Na těchto dopravních lokalitách docházelo k překročení limitu i v minulých letech (obr. V.1.5). Nicméně se dá předpokládat, že se nadlimitní koncentrace NO2 vyskytují i na dalších dopravně exponovaných lokalitách v aglomeraci Praha (obr. V.1.9).


Benzo[a]pyren

V roce 2017 nebyl imisní limit pro roční průměrnou koncentraci benzo[a]pyrenu překročen ani na jedné ze dvou stanic na území aglomerace Praha, které splňují požadavky na kvantitu a kvalitu naměřených dat. Na lokalitách Praha 4-Libuš a Praha 2-Riegrovy sady zůstala roční průměrná koncentrace těsně pod ročním imisním limitem (0,9 ng.m-3). Koncentrace benzo[a]pyrenu v hodnoceném období od roku 2000 dosáhly nejvyšší úrovně v roce 2006, poté do roku 2009 klesaly a v období 2010–2014 nevykazovaly výrazný trend. V roce 2015 došlo k poklesu koncentrací benzo[a]pyrenu, které zůstaly i v letech 2016 a 2017 téměř na stejné úrovni. V roce 2017 došlo k velmi malému vzestupu koncentrací benzo[ a]pyrenu (obr. V.1.6). Od zahájení měření této látky byl do roku 2014 imisní limit každoročně překročen alespoň na jedné měřicí stanici na území aglomerace Praha (obr. V.1.6).


Přízemní ozon

V roce 2017 (v průměru za 3 roky 2015–2017) byl překročen imisní limit pro přízemní ozon na třech lokalitách: Praha 5-Stodůlky (28krát), Praha 6-Suchdol (28krát) a Praha 4-Libuš (25,3krát), přičemž povolený počet překročení je 25. K překročení imisního limitu na třech lokalitách došlo podruhé od roku 2008. K překročení hodnoty imisního limitu na lokalitě Praha 6-Suchdol došlo v období 2006–2013 a v letech 2016 a 2017 (obr. V.1.7). V roce 2015 byl přerušen stagnující trend a došlo k výraznému vzestupu počtu překročení hodnoty imisního limitu ozonu v průměru na lokalitu. V roce 2016 tento vzestup pokračoval a týkal se také průměru městských pozaďových lokalit. V roce 2017 se projevila spíše stagnace (obr. V.1.7). Zvýšené koncentrace ozonu od roku 2015 byly ovlivněny vysokými teplotami a slunečním zářením v letních měsících. V roce 2017 byl měsíc červen silně teplotně nadnormální a srpen teplotně nadnormální (kap. III). Nejnižší koncentrace jsou dlouhodobě měřeny na dopravní stanici Praha 9-Vysočany, což odpovídá vzniku přízemního ozonu a chodu jeho koncentrací (viz kap. IV.4.3).


Ostatní látky

Pro ostatní látky znečišťující ovzduší, uvedené v legislativě (CO, SO2, benzen, těžké kovy), se daří v aglomeraci Praha dlouhodobě plnit imisní limity. Koncentrace SO2, Ni a Cd překračovaly imisní limity na několika stanicích v 90. letech; po roce 2000 se vyskytly nadlimitní roční průměrné koncentrace arsenu na stanici Praha 5-Řeporyje, a to naposledy v roce 2011. Nicméně i koncentrace těchto látek jsou ovlivňovány převažujícími meteorologickými a rozptylovými podmínkami, takže nárůst některých imisních charakteristik těchto škodlivin byl zaznamenán např. v letech 2003, 2006, 2010, 2011 a 2017.


V.1.2 Emise v aglomeraci Praha

V současné době je na území aglomerace Praha individuálně evidováno cca 1940 provozoven zdrojů znečišťování ovzduší zařazených do databáze REZZO 1 a REZZO 2. Na celkových emisích se jich však významněji podílí pouze několik. Jedná se především o Cementárnu Radotín, ZEVO Malešice (Pražské služby, a. s.), další průmyslové podniky např. MITAS, a. s. nebo Kámen Zbraslav, který se nachází na rozhraní Prahy a Středočeského kraje. Zdrojem emisí TZL jsou také recyklační linky stavebních odpadů, které jsou provozovány jak na přímo určených lokalitách (KARE, Praha, s.r.o. Chodovská), tak i na dalších místech, na kterých jsou prováděny např. demoliční práce. V posledním období narůstají také emise z výroby elektrické energie kogeneračními jednotkami (např. ÚČOV PVaK a TEDOM Daewo-Avia Letňany). V letech 2015 až 2017 významně klesl podíl emisí největších tepláren společnosti Pražská teplárenská a.s. v Malešicích a Michli, které v roce 2017 provozovaly pouze plynové kotle. Podle výstupů SLDB 2011 převládají u vytápění domácností centrální zdroje tepla (cca 52 % bytů), dále pak plynové kotelny a lokální plynové kotle (dohromady cca 31 % bytů). Významný je podíl vytápění elektrickou energií (cca 5 %), ale také obtížně zařaditelných tzv. ostatních způsobů (relativně vysoký podíl cca 10 %). Pouze v malé části bytového fondu, především v okrajových částech města, je využíváno jako palivo uhlí, dřevo, popř. koks. Stejně jako u bytů je větší část budov komunální sféry napojena na centrální zdroje tepla, popř. na vlastní plynové kotelny.

V období let 2008–2016 došlo u výše uvedených významnějších zdrojů k poklesu všech sledovaných emisí. U teplárenských zdrojů souvisí toto snížení především s realizací rozsáhlého projektu propojení teplárenské soustavy Mělník-Praha, zahájeného v roce 1995. Zcela zásadní pokles emisí SO2 souvisí se snížením množství spalovaného černého uhlí v Teplárně Malešice (od roku 2011) a v současnosti (od roku 2015) také s odstavením uhelných kotlů na neurčito.

Emisní zatížení Prahy je z celorepublikového hlediska poněkud specifické. Bodové a plošné zdroje provozované na jejím území jsou až na výjimky minoritní. Jak ukazuje obr. V.1.10, největší podíl emisí TZL a SO2 pochází z vytápění domácností a u emisí NOX z dopravy. Aktuálně prováděné zpracování záznamů pořizovaných při STK v letech 2007–2016 (předběžné výstupy studie CDV Brno, v.v.i.) naznačují pokles emisí NOX z dopravy mezi lety 2008 až 2016 o cca 30 %. Příznivě se zde projevuje obměna vozového parku, nicméně souběžně s tím dochází k trvalému nárůstu počtu vozidel a dopravních výkonů.


V.1.3 Shrnutí

Hlavní město Praha je oblastí, ve které je znečištění ovzduší vystaveno velké množství lidí. V aglomeraci Praha byly dlouhodobě překračovány imisní limity pro suspendované částice, oxid dusičitý a benzo[a]pyren. Imisní limit pro přízemní ozon je obvykle překračován v okrajových částech Prahy. Většina překročení imisních limitů souvisí se značným dopravním zatížením hlavního města, ale i s vytápěním domácností, zejména v oblastech se zástavbou rodinných domů. V aglomeraci Praha se mobilní zdroje podílí na celkových emisích TZL cca 48 %, na celkových emisích oxidů dusíku (NOX) pak cca 76 %.

V roce 2017 nebyl na území aglomerace Praha splněn imisní limit pro průměrnou 24hodinovou koncentraci PM10, pro roční průměrnou koncentraci NO2 a maximální denní 8hodinový klouzavý průměr přízemního ozonu (v průměru za tři roky). Roční průměrné koncentrace PM10 jsou od roku 2011 na měřicích stanicích podlimitní. Pro ostatní látky znečišťující ovzduší se v aglomeraci Praha daří imisní limity plnit.


V.1.4 Koncentrační růžice pro aglomeraci Praha (lokalita Praha 2-Riegrovy sady)

Stanice Praha 2-Riegerovy sady je umístěna v centru Prahy v parku, cca 50 m od nepříliš vytížené komunikace. Převažují jihozápadní a západní směry proudění, které jsou typické pro lokalitu aglomerace Praha (obr. 1, Příloha III). Naopak nejméně četný je severovýchodní směr větru. V porovnání s dlouhodobým průměrem 2012–2016 vzrostla četnost jihozápadních a západních směrů proudění na úkor východních (obr. 1, Příloha III). Stanice samotná je ovlivněna obytnou zástavbou vícepatrových domů. Jižně od stanice se nachází park Riegerovy sady.

Nejvyšší hodnoty znečistění PMsub>10 se podle koncentrační růžice (obr. 2, Příloha III) vyskytují při východním až severovýchodním proudění, kdy se výrazně projevuje zejména vliv městské části Žižkov. V dlouhodobém horizontu (pětiletí 2012–2016) nastávají nejvyšší hodnoty při jihovýchodním až severovýchodním proudění, je zde tedy navíc patrný vliv i městské části Vinohrady. Rozdělení koncentrací během roku podle ročních období ukazuje v roce 2017 (obr. 3, Příloha III) významné znečištění v zimním období, což odpovídá frekvenci výskytu vyhlášených smogových situací a regulací v lednu a únoru (viz kap. VI). V dlouhodobém průměru 2012–2016 (obr. 3, Příloha III) odpovídají nejvyšší hodnoty také zimnímu období. Na podzim je navíc při vyšších rychlostech větru znatelný vliv magistrály a Wilsonova nádraží na koncentrace PM10.

Celoroční koncentrační růžice pro NO2 v roce 2017 i v dlouhodobém průměru (obr. 4, Příloha III) zvýrazňuje zdroje blízké místu měření, pravděpodobně liniové, které působí celoročně. Rozložení koncentrací v závislosti na ročním období se v roce 2017 a v dlouhodobém průměru 2012–2016 (obr. 5, Příloha III) výrazně odlišují. V roce 2017 bylo těžiště výskytu koncentrací v zimě položeno ve východních směrech, zatímco v dlouhodobém průměru se vyšší koncentrace vyskytují během všech ročních období.

Specifický charakter mají koncentrační růžice sekundárně vznikajícího přízemního ozonu, na jehož vznik mají dominantní vliv teplota a intenzita slunečního svitu. Na teplotně členěných koncentračních růžicích je velmi dobře patrný vliv teploty na vznik přízemního ozonu, což potvrzují i koncentrační růžice dělené dle teploty, a to jak pro rok 2017, tak pro dlouhodobý průměr (obr. 6, Příloha III). V roce 2017 byla při teplotách vyšších než 30 °C oblast nejvyšších koncentrací v jihovýchodním sektoru, naopak v dlouhodobém průměru 2012–2016 je tento sektor nejméně výrazný.
 


Obr. V.1.1 Průměrné roční koncentrace PM10 na vybraných lokalitách a na jednotlivých typech stanic, aglomerace Praha, 2008–2017


Obr. V.1.2 Průměrné roční koncentrace PM2,5 na vybraných lokalitách, aglomerace Praha, 2006–2017


Obr. V.1.3 Počet dní s koncentracemi PM10 > 50 µg.m-3 v jednotlivých měsících včetně celkového počtu překročení, aglomerace Praha, 2017


Obr. V.1.4 Počet překročení 24hod. hodnoty imisního limitu PM10 na vybraných lokalitách a 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM10 na jednotlivých typech stanic, aglomerace Praha, 2008–2017


Obr. V.1.5 Průměrné roční koncentrace NO2 na vybraných lokalitách a na jednotlivých typech stanic, aglomerace Praha, 2008–2017


Obr. V.1.6 Průměrné roční koncentrace benzo[a]pyrenu, aglomerace Praha, 2004–2017


Obr. V.1.7 Počty překročení hodnoty imisního limitu O3 v průměru za tři roky, aglomerace Praha, 2006–2017


Obr. V.1.8 Pole 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM10, aglomerace Praha, 2017


Obr. V.1.9 Pole roční koncentrace NO2, aglomerace Praha, 2017


Obr. V.1.10 Emise vybraných znečišťujících látek v členění dle REZZO, aglomerace Praha, 2008 a 2016