V. AGLOMERACE

Zákon o ochraně ovzduší člení území ČR pro posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění ovzduší na zóny a aglomerace. Tato kapitola je věnována podrobnějšímu hodnocení kvality ovzduší v aglomeracích Praha, Brno a Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek. Jedná se tedy o oblasti, ve kterých je kvalita ovzduší zhoršena zejména v důsledku dopravního a průmyslového zatížení. Navíc je v těchto oblastech vysoká hustota populace; podíl obyvatel vystavených nadlimitním koncentracím v těchto oblastech není tedy zanedbatelný.

V.1 HLAVNÍ MĚSTO PRAHA

Hlavní město Praha patří z hlediska znečištění ovzduší mezi nejvíce zatížené oblasti ČR. Tento stav je výsledkem spolupůsobení řady přírodních faktorů, zejména však vlivů způsobených vysokou koncentrací obyvatel a s tím spojenou hustou dopravní síť.

Specifická poloha Prahy v členitém terénu Pražské kotliny zásadním způsobem ovlivňuje klimatické poměry a rozptylové podmínky území (Ložek et al. 2005). Údolí Vltavy bývá nedostatečně provětráváno a zejména v chladné polovině roku se zde utvářejí vhodné podmínky ke vzniku teplotních inverzí, kdy výrazně teplejší vzduch je nasouván nad studený vzduch u prochlazeného zemského povrchu. Těžký studený vzduch se drží při zemi a nedovolí znečišťujícím látkám rozptýlit se do vyšších vrstev atmosféry. Důsledkem jsou zvýšené koncentrace škodlivin v nehybné přízemní vrstvě vzduchu (Bednář, Zikmunda 1985).

Zhoršená kvalita ovzduší v Praze souvisí zejména se značným dopravním zatížením. Praha je díky své poloze nejen hlavním uzlem silniční sítě ČR, ale i významnou křižovatkou mezinárodní přepravy. Velká část hlavních dopravních tahů vede přímo centrem Prahy. Současná komunikační síť vnitřního města však není schopna tak obrovskou koncentraci dopravy pojmout, dochází k jejímu přetížení, mnohdy až k dopravním kolapsům. K částečnému řešení dopravní situace by mělo přispět především dokončení objízdných silničních okruhů kolem Prahy, výrazné omezení individuální automobilové dopravy v nejvíce zatížených oblastech, důraz na železniční a městskou hromadnou dopravu (IPR Praha 2012).

Praha má vzhledem ke svému historickému vývoji rozvinutou i průmyslovou infrastrukturu (IPR Praha 2012). V nedávné minulosti sice docházelo k rušení či omezení řady nevyhovujících průmyslových závodů, došlo naopak k rostoucímu významu sektoru služeb a tím i výstavbě nových komerčních a administrativních center, které kladou vysoké nároky na dopravní obslužnost a spotřebu energií včetně vytápění.

Nezanedbatelný vliv na současnou imisní situaci v Praze má i spotřeba pevných paliv pro vytápění rodinných domů zejména v okrajových částech města.

V.1.1 Kvalita ovzduší v aglomeraci Praha
 

Suspendované částice PM₁₀ a PM_2,5

Imisní limit pro průměrnou 24hodinovou koncentraci PM₁₀ (hodnota 50 µg.m^-3 nesmí být překročena za rok více než 35krát) byl v roce 2013 na území aglomerace Praha překročen celkem na pěti lokalitách z 15 lokalit s dostatečným počtem dat pro hodnocení (v roce 2012 byl imisní limit překročen na 6 lokalitách z 15, které používáme pro hodnocení v roce 2013). Jedná se o tři lokality dopravní, jednu průmyslovou a jednu předměstskou pozaďovou. Přibližně na polovině stanic průměrná 24hodinová koncentrace i počet překročení hodnoty imisního limitu klesly nebo stagnovaly, na druhé polovině naopak mírně stouply. Při podrobnější analýze lze dále konstatovat, že v roce 2013 pokračoval mírný pokles průměrné 24hodinové koncentrace odděleně na dopravních i pozaďových stanicích. Nadále se snižuje i rozdíl mezi průměrnou 24hodinovou koncentrací na stanicích dopravních a pozaďových – v roce 2013 činil méně než 3 µg.m^-3 (obr. V.I.1).

Roční imisní limit pro PM₁₀ (40 µg.m^-3) nebyl v roce 2013, podobně jako v předešlých letech, překročen na žádné lokalitě z 16, které byly relevantní pro vyhodnocení ročních koncentrací. Průměrné roční koncentrace na dopravních a pozaďových stanicích stagnují (obr. V.I.2).

Vysokých koncentrací suspendovaných částic PM₁₀ a PM_2,5 a nejčastější překračování hodnoty 24hodinového imisního limitu PM₁₀ je obecně dosahováno v chladném období roku, kdy dochází jak k vyšším emisím tuhých látek (TZL) v důsledku vyšší intenzity vytápění (včetně lokálních topenišť) a vyšším emisím z dopravy (zvýšené obrušování materiálu silnic v důsledku posypu a následná resuspenze materiálu; EC 2011), tak i k méně příznivým meteorologickým podmínkám pro rozptyl znečišťujících látek. V aglomeraci Praha byla hod-nota 24hodinového imisního limitu nejčastěji překračována v měsících leden–březen. Na stanicích, kde byl překročen imisní limit pro 24hodinovou koncentraci PM₁₀, došlo v prvních třech měsících k 50% až 100% naplnění povoleného počtu překročení hodnoty imisního limitu (obr. V.I.3), kdy v důsledku celkově nižších teplot panovaly nejméně příznivé rozptylové podmínky (Tolazs 2014; kapitola III). Vzhledem k nadprůměrným teplotám během listopadu a prosince byl počet překročení v závěru roku, v porovnání s rokem 2012, nižší.

Imisní limit pro průměrné roční koncentrace suspendovaných částic PM_2,5 byl v roce 2013 překročen na jedné stanici ze čtyř s dostatečným počtem dat pro hodnocení. K překročení limitu došlo na stanici Praha 2-Legerova, která je klasifikována jako dopravní stanice (hot spot). Koncentrace PM_2,5 se zde měří druhým rokem a meziročně zde koncentrace stoupla více než o 5 µg.m^-3. Na ostatních lokalitách (Praha 2-Riegerovy sady, Praha 5-Smíchov a Praha 5-Stodůlky), pro které jsou k dispozici údaje za roky 2012 a 2013, se hodnoty průměrných ročních koncentrací PM_2,5 výrazně nezměnily (obr. V.I.4).

Trend imisních charakteristik pro PM₁₀ je hodnocen na základě dat ze stanic, pro které existuje ucelená časová řada od 90. let (obr. V.2). Strmý pokles koncentrací PM₁₀ byl pozorován od roku 1996 do roku 1999. Poté koncentrace opět stoupají a v období po roce 2000, v roce 2003, zatím dosahují svých maxim v důsledku nepříznivých rozptylových podmínek v únoru a prosinci a podnormálního množství srážek. Od roku 2003 imise v celkovém trendu klesají, ačkoliv mezi jednotlivými roky se objevuje kolísání, zejména v důsledku meteorologických a rozptylových podmínek. Vyšší koncentrace PM₁₀ tak byly naměřeny např. v letech 2006, 2010 a 2011. Koncentrace v roce 2013 jsou na úrovni podobné roku 2012. Průměrné roční koncentrace PM₁₀ zůstávají pod hodnotou svého imisního limitu od roku 2004 včetně. Naopak 36. nejvyšší denní koncentrace PM₁₀ vzhledem k hodnotě denního imisního limitu kolísají.

Oxid dusičitý

Hodnota hodinového imisního limitu 200 µg.m^-3 byla překročena na lokalitě Praha 2-Legerova šestkrát a na lokalitě Praha 5-Smíchov dvakrát. Povolený počet překročení je 18. Hodinový imisní limit NO₂ (200 µg.m^-3) tedy nebyl v roce 2013 překročen na žádné z těchto lokalit.

Z hlediska překročení imisního limitu je v Praze problematická zejména dopravní stanice Praha 2Legerova (hot spot), kde je NO₂ měřen od roku 2003. Tato stanice je orientována na sledování znečištění z dopravy. V roce 2013 zde nebyl podruhé od roku 2003 hodinový imisní limit překročen (obr. V.I.5).

Roční imisní limit pro NO₂ (40 µg.m^-3) byl na území aglomerace Praha překročen na jedné lokalitě z 14 (obr. V.I.6). Jednalo se o lokalitu Praha 2-Legerova (roční průměrná koncentrace dosáhla hodnoty 53,6 µg.m^-3). V roce 2013 nebylo po několika letech zaznamenáno překročení ročního imisního limitu na dopravní stanici Praha 5-Smíchov.

Celkově lze konstatovat, že koncentrace NO₂ na území aglomerace Praha na většině lokalit meziročně klesly. Průměrné roční koncentrace NO₂ opět poklesly, a to na téměř 70 % stanic. V celkovém průměru byl pokles zaznamenán jak na pozaďových stanicích, tak i na dopravních (obr. V.I.6). Je však možné předpokládat, že k překročení imisních limitů může docházet i na dalších dopravně exponovaných lokalitách, kde není prováděno měření.

Trend imisních charakteristik pro NO₂ je hodnocen na základě dat ze stanic, pro které existuje ucelená časová řada od 90. let (obr. V.I). Sestupný trend koncentrací NO₂ v 90. letech byl v roce 2000 zastaven a naopak koncentrace stoupaly až do roku 2003, kdy dosáhly přibližně úrovní koncentrací v roce 1996. Vyšší koncentrace NO₂ v roce 2003 byly důsledkem jak nepříznivých rozptylových podmínek v únoru a prosinci, tak i podnormálního množství srážek. Od roku 2003 imisní charakteristiky NO₂ nevykazují výrazné trendy – v celkovém trendu klesají, meziročně se však objevují výkyvy zejména v důsledku převažujících meteorologických a rozptylových podmínek. Nárůst roční průměrné i 19. nejvyšší hodinové koncentrace byl zaznamenán v letech 2006 a 2011. Od roku 2011 imisní charakteristiky NO₂ velice mírně klesají. Od počátku hodnoceného období se imisní charakteristiky pro NO₂ drží pod úrovní svých imisních limitů.

Benzo[a]pyren

Problémem jsou dále koncentrace benzo[a]pyrenu, které v roce 2013 opět překročily roční imisní limit na stanici Praha 4-Libuš. V meziročním srovnání roční průměrná koncentrace stoupla jak na stanici Praha 4-Libuš, tak na druhé stanici Praha 10-Šrobárova, kde dosáhla limitní hodnoty 1 ng.m^-3. Koncentrace benzo[a]pyrenu v hodnoceném období od roku 2000 dosáhly nejvyšší úrovně v roce 2006, od té doby nevykazují výrazný trend a na obou stanicích kolísají kolem limitní hodnoty 1 ng.m^-3 (obr. V.I.7).

Přízemní ozon

V roce 2012 (v průměru za 3 roky 2010–2012) byl překročen imisní limit pro přízemní ozon na předměstské pozaďové lokalitě Praha 6-Suchdol, kde se 26. nejvyšší maximální denní 8hodinový klouzavý průměr rovnal hodnotě 122,6 µg.m^-3 . K překročení imisního limitu na této lokalitě došlo v hodnoceném období každoročně, v roce 2013 byl imisní limit překročen 27,3x v průměru za tři roky (povolený počet překročení je 25). Další vysoké, avšak podlimitní hodnoty 26. nejvyššího maximálního denního 8hodinového klouzavého průměru, byly zaznamenány na lokalitě Praha 4-Libuš (118,5 µg.m^-3). Na ostatních stanicích, kde je přízemní ozon na území aglomerace Praha měřen, k překročení imisního limitu nedošlo (obr. V.I.8). Nejnižší koncentrace jsou měřeny na dopravní stanici Praha 9-Vysočany, což odpovídá vzniku přízemního ozonu a chodu jeho koncentrací (kapitola IV.4.3).

Ostatní látky

Pro ostatní látky znečišťující ovzduší, uvedené v legislativě (CO, SO₂, benzen, těžké kovy), se daří v aglomeraci Praha dlouhodobě plnit imisní limity. Koncentrace SO₂, Ni a Cd překračovaly své imisní limity na několika stanicích v 90. letech; po roce 2000 se vyskytly nadlimitní roční průměrné koncentrace arsenu na stanici Praha 5-Řeporyje, a to naposledy v roce 2011. Nicméně i koncentrace těchto látek reagují na převažující meteorologické a rozptylové podmínky, takže nárůst některých imisních charakteristik těchto škodlivin byl zaznamenán např. v letech 2003, 2006, 2010 nebo 2011.

V.1.2 Emise v aglomeraci Praha

V současné době je na území aglomerace Praha individuálně evidováno cca 2400 provozoven zdrojů znečišťování ovzduší, zařazených do databáze REZZO 1 a REZZO 2. Na celkových emisích se jich však významněji podílí pouze několik. Jedná se především o Cementárnu Radotín a Teplárnu Malešice (Pražská teplárenská – PT, a. s.), spalovnu komunálního odpadu Pražských služeb, další teplárenské zdroje PT, a. s. a z průmyslových podniků např. MITAS, a. s. V posledním období narůstá také emisní podíl z výroby elektrické energie kogeneračními jednotkami (např. ÚČOV PVaK a TEDOM Daewo-Avia Letňany). U vytápění domácností i komunální sféry převládají centrální zdroje tepla (cca 52 % bytů) a plynové kotelny a lokální plynové kotle (cca 31 % bytů). Významný je podíl vytápění elektrickou energií (cca 5 %) a rovněž obtížně zařaditelných tzv. ostatních způsobů (relativně vysoký podíl cca 10 %). Pouze v malé části bytového fondu, především v okrajových částech města, je využíváno jako palivo uhlí, dřevo, popř. koks.

V období let 2002 až 2012 došlo u výše uvedených významnějších zdrojů k poklesu všech sledovaných emisí. U teplárenských zdrojů souvisí toto snížení především s realizací rozsáhlého projektu propojení teplárenské soustavy Mělník-Praha. Zcela zásadní pokles emisí SO₂ souvisí se snížením množství spalovaného černého uhlí v Teplárně Malešice (od roku 2011).

Emisní zatížení Prahy je z celorepublikového hlediska poněkud specifické. Bodové a plošné zdroje provozované na jejím území jsou až na výjimky minoritní a nejvyšší podíl emisí pochází z dopravy (obr. V.I.11). Vzhledem k tomu, že významné zdroje mají zpravidla vysoké komíny, projevuje se jejich podíl na znečištění ovzduší často mimo území Prahy.

Na poklesu vykázaných emisí TZL zdrojů REZZO 2 se namísto skutečného snížení emisí částečně podepisuje metodická změna vykazování emisí u kamenolomů, vycházející z aplikace ustanovení o způsobu zjišťování množství emisí.

V.1.3 Shrnutí

Hlavní město Praha je oblastí, ve které je znečištění ovzduší vystaveno velké množství lidí. V aglomeraci Praha jsou dlouhodobě překračovány imisní limity pro suspendované částice, oxid dusičitý a benzo[a]pyren. Imisní limit pro přízemní ozon je překračován v okrajových částech Prahy. Většina překročení imisních limitů souvisí se značným dopravním zatížením hlavního města, ale i s vytápěním domácností, zejména v oblastech se zástavbou rodinných domů. V aglomeraci Praha se mobilní zdroje podílí na celkových emisích tuhých znečišťujících látek (TZL) více než 85 %, na celkových emisích oxidů dusíku (NO_x) cca 75 %.

Celkově lze konstatovat, že imisní situace v roce 2013 na území aglomerace Praha je srovnatelná se situací v roce 2012. Imisní charakteristiky suspendovaných částic PM₁₀ stagnují, nicméně imisní limit pro průměrnou 24hodinovou koncentraci PM₁₀ byl opět překročen na několika stanicích. Roční průměrné koncentrace NO₂ mírně poklesly, k překročení jejich imisního limitu došlo pouze na dopravní stanici Praha 2-Legerova (hot spot). Koncentrace benzo[a]pyrenu a částic PM_2,5 v porovnání s rokem 2012 mírně stouply. Počty překročení hodnoty imisního limitu pro přízemní ozon zůstávají několik let na stanicích na území aglomerace Praha na přibližně stejné úrovni. Pro ostatní látky znečišťující ovzduší se daří imisní limity plnit.
 

Obr. V.1 Trendy ročních charakteristik SO₂, NO₂ ,CO (1996–2013) a benzenu (2005–2013 ) v aglomeracích
 

Obr. V.2 Trendy ročních charakteristik PM₁₀ (1996–2013), PM_2,5 (2004–2013) a benzo[a]pyrenu (2005–2013) v aglomeracích
 

Obr. V.1.1 Počet překročení 24hod. hodnoty imisního limitu PM₁₀ na vybraných lokalitách a 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀ na jednotlivých typech stanic, aglomerace Praha, 2006–2013
 

Obr. V.1.2 Průměrné roční koncentrace PM₁₀ na vybraných lokalitách a na jednotlivých typech stanic, aglomerace Praha, 2006–2013
 

Obr. V.1.3 Počet dní s koncentracemi PM₁₀ > 50 µg.m^-3 v jednotlivých měsících včetně celkového počtu překročení, aglomerace Praha, 2013

Obr. V.1.4 Průměrné roční koncentrace PM_2,5, aglomerace Praha, 2004–2013
 

Obr. V.1.5 Počty překročení hodnoty hodinového imisního limitu NO₂ na dopravní stanici Praha 2-Legerova (hot spot), aglomerace Praha, 2003–2013
 

Obr. V.1.6 Průměrné roční koncentrace NO₂ na vybraných lokalitách a na jednotlivých typech stanic, aglomerace Praha, 2006–2013
 

Obr. V.1.7 Průměrné roční koncentrace benzo[a]pyrenu, aglomerace Praha, 2000–2013
 

Obr. V.1.8 Počty překročení hodnoty imisního limitu O₃ v průměru za tři roky, aglomerace Praha, 2006–2013
 

Obr. V.1.9 Pole roční koncentrace NO₂, aglomerace Praha, 2013
 

Obr. V.1.10 Pole 36. nejvyšší 24hod. koncentrace PM₁₀, aglomerace Praha, 2013
 

Obr. V.1.11 Emise vybraných znečišťujících látek v členění dle REZZO v aglomeraci Praha