Pohyb sněhu v krajině
V oblastech bez souvislých lesů způsobují nerovnoměrnou distribuci sněhu terénní rozdíly různých měřítek, jak je patrné například ze snímku dole.
Akumulace sněhu v různých typech otevřené krajiny závisí na rychlosti větru ve vrstvě vzduchu nad zemským povrchem. Pokud za průměr označíme povrch typu „plochá neobdělávaná krajina“ s vysokou trávou nebo keři, potom například na poli bez vegetace a tedy s nižší drsností povrchu bude sněhu o něco méně. Méně sněhu bude také na vyvýšeninách nebo uvnitř v lesních remízků. Na druhé straně více sněhu lze čekat v lokálních terénních depresích, v závětří lesních remízů nebo lokálních vyvýšenin.
Zbytky sněhu na úpatí Studniční hory v Krkonoších připomínají obrys Československa. Místo se nazývá "Mapa republiky" a výšky sněhu zde může být až 10 metrů.
I potom, co se sněhové vločky dotknou země, se mohou vlivem větru déle přemisťovat. Sníh unášený větrem se logicky vyskytuje častěji na místech s vyšší rychlstí větru tedy na otevřeném prostranství. Existují tři kategorie pohybu sněhu definované podle rychlosti větru. Tabulka níže shrnuje podmínky pro tyto druhy pohybu.
Množství transportovaného sněhu závisí na druhé mocnině rychlosti větru. Toto množství je samozřejmě ovlivněno také vlastnostmi sněhu, jako jeho hustota nebo tvrdost. Starší a slehlý sníh potřebuje zpravidla více než dvojnásobnou inicializační rychlost větru. Pokud se na povrchu pokrývky vytvoří roztáním a následným zmrznutím sněhu ledová krusty, tak k transportu sněhu i při vysoké rychlosti větru prakticky nedochází.