Tvorba odtoku ze srážek
Část srážek je zachycována vegetací a nedopadá až na povrch půdy. Tento proces se nazývá intercepce. Z větší části se srážky zachytávají na živých částech rostlin, ale pojem intercepce zahrnuje také zachytávání vody na jejich zbytcích (větve, listí, lesní hrabanka), které kryjí povrch půdy.
Velikost intercepce při srážkové epizodě kolísá od desetin mm na porostu sečené trávy až po jednotky mm na stromech (podle typu vegetace a sezóny). V hustém listnatém lese s mocnou vrstvou lesní hrabanky to může být až 20 mm a při sněžení může intercepce v korunách stromů dosáhnout v ideálních podmínkách dokonce až 30 mm. Pro vzrostlý smrkový les uvádějí studie průměrně 30 % a pro budkový 15 % ztráty srážek inercepcí proti území bez lesa
Pod lesní klenbou se celková ztráta intercepcí v dlouhodobém úhrnu pohybuje většinou mezi 20 až 40%. To je hlavní důvod, proč zalesněná území mají zpravidla menší odtokové výšky než louky a pole. V horských povodích, zejména na návětrných stranách hor, bývají ovšem ztráty intercepcí kompenzovány tím, že lesy zachytávají horizontální srážky.
Voda z této srážky dále infiltruje do půdy nebo odtéká po jejím povrchu. Část vody zůstává zachycená v půdě kapilární silou a z půdy se dostává buď výparem (evaporace) nebo ji "čerpají" rostliny (transpirace) a nebo může být vytlačena nově infiltrovanou vodou a z měnit se tak z vody vázané na vodu volnou, které odtéká podpovrchovým odtokem.
Při povrchovém odtoku voda vyplňuje terénní nerovnosti - retence v mikrodepresích, odkud se ztrácí výparem nebo infiltrací do půdy.