SIVS - kód V. Bouřkové jevy

Všeobecná charakteristika

Bouřková činnost vzniká při stavech silné vertikální lability atmosféry, ke které dochází při rychlém poklesu teploty vzduchu s výškou, je-li zároveň ve vzduchu obsažená dostatečná vlhkost. Bouřky tak vznikají hlavně koncem jara a v létě během dne, kdy je zemský povrch ohříván intenzivním slunečním zářením. Od prohřáté země se otepluje přízemní vrstva atmosféry, od které se uvolňují "bubliny" teplého vzduchu stoupající vzhůru. Ochlazováním vystupujícího vzduchu ve výškách kondenzuje vodní pára, vzniká směs vodních kapiček a ledových krystalků postupně vytvářející vertikálně vyvinutou oblačnost. Teplo uvolněné při kondenzaci dále zvyšuje labilitu atmosféry, neboť ohřívá stoupající vzduch. Je-li výstupný proud dostatečně silný, oblačnost se může vyvinout do bouřkového stádia (Cumulonimbus). Její vertikální vývoj se zastaví při dosažení horní hranice troposféry (v letním období až 14 km nad zemským povrchem). V této fázi vývoje se oblak rozšiřuje do tvaru s plochým vrcholem, který připomíná kovadlinu. V těchto výškách se vyskytuje teplota vzduchu výrazně pod bodem mrazu, a proto je horní část oblaku tvořena krystalky ledu.

Vzduch se na vrcholu této oblačnosti ochlazuje, vlivem zemské přitažlivosti a za přispění srážek začíná klesat a vytváří oblast sestupných pohybů v týlové části oblaku. V této fázi vertikálně vyvinutá oblačnost vstupuje do nejničivějšího stádia. Vzestupné pohyby teplé vzduchové hmoty a sestupné pohyby studené vzduchové hmoty způsobují a zesilují tvorbu opačně orientovaných elektrických nábojů, které vedou ke vzniku blesků. Pod oblastí sestupných pohybů se vyskytují intenzivní (často přívalové) srážky, někdy i krupobití. K doprovodným projevům silných bouřek patří i silný nárazový vítr, zejména na čele sestupného studeného proudu na přední straně této oblačnosti. V okamžiku, kdy se sestupné proudy stávají četnějšími a silnějšími, bouřka vstupuje do závěrečného stádia rozpadu. Sestupující studený vzduch se rozlévá při zemském povrchu, zastaví přísun teplého vlhkého vzduchu do bouřkové oblačnosti, a tak je způsobeno její slábnutí a postupné ukončení. Vývojový cyklus bouřky může trvat asi od cca 15 minut do několika hodin.

Příznivé podmínky pro vývoj bouřek jsou zejména v horkých a vlhkých oblastech světa, kde může docházet k bouřkám po celý rok. V zemích mírného pásma, tedy i v ČR, jsou příznivé podmínky pro vznik bouřek zpravidla v létě.

Bouřky mohou být dvojího druhu. Tzv. bouřky z tepla vznikají uvnitř jedné labilní vzduchové hmoty. Vznikají během odpoledne nebo večer, když zahřátí zemského povrchu dosahuje svého vrcholu. Druhý typ představují bouřky vyvolané přísunem relativně chladného vzduchu nad přehřátý zemský povrch. Takto vznikají bouřky frontální, které se vyskytují především na rozhraní vzduchových hmot různých fyzikálních vlastností (např. na rozhraní mezi teplou a studenou vzduchovou hmotou). Mohou se vyskytnout v kteroukoli denní dobu, přičemž zároveň přehřátý zemský povrch má na jejich rozvoj zesilující účinky . Proto se ničivé projevy bouřek častěji vyskytují ve druhé polovině dne (odpoledne, večer, první polovina noci).

V České republice se nejvíce bouřkových dní (až 30 dní za rok) vyskytuje v severních horských oblastech. Nejméně (10 až 20 bouřkových dní) se vyskytuje v západních a středních Čechách a na jižní Moravě.

Intenzita bouřek se pohybuje ve velmi širokém rozmezí, počínaje jen několika výboji (často v zimě) a krátce trvajícími srážkami, až po bouřkovou činnost značné intenzity s ničivými doprovodnými jevy. Mezi ně se počítají především blesky, intenzivní srážky (často přívalového charakteru), krupobití a silný nárazový vítr.

Při příchodu bouřky, v době kdy intenzívní srážky snižují výšku spodní základny oblaků, dochází obvykle k náhlému zvýšení rychlosti větru, který je značně nárazový, zviřující prach a často mění směr (húlava). Rychlost větru dosahuje v nárazech 15 až 30 m/s (cca 50 až 100 km/h), ojediněle i více. Zároveň nastupují přívalové srážky doprovázené výrazným zesílením výbojů blesků. Obvyklá intenzita srážek v bouřkách na území ČR je 10 až 40 mm/h, výjimečně však mohou srážkové úhrny dosáhnout více než 100 mm/h.

Naměřené extrémy v České republice

Největší množství srážek přívalového charakteru za cca 1,5 hodiny spadlo dne 25. května 1872 v Mladoticích (Plzeň-sever) 237 mm a 1. července 1987 v oblasti Jílovský potoka na Děčínsku 195 mm. V poslední době pak 15. července 2002 bylo naměřeno v Olešnici (oblast Blanska) 171 mm/cca 2 hod.

Vydávání výstražných informací SIVS

Výstražné informace na bouřkové jevy jsou vydávány zpravidla 36 až 6 hodin předem. Vzhledem k dynamice a nelinearitě vývoje bouřek jsou informace s tímto předstihem rámcové, upozorňující, ve které části území ČR nebo ve kterých krajích lze očekávat výskyt bouřek s nebezpečnými doprovodnými jevy. Bližší lokalizaci místa, kde se silná bouřka s ničivými projevy skutečně vyskytne, lze upřesnit zpravidla až na základě údajů radiolokačního průzkumu (radaru) a to zpravidla až v době, kdy konkrétní silná bouřka již vzniká, tedy s předstihem řádově několika desítek minut, nejvýše však několika málo hodin.

Silný vítr a dešťové srážky, které nejsou v přímé souvislosti s bouřkovou činností, se uvádějí ve výstražné informaci s kódem II. Vítr a VI. Dešťové srážky.

V případech, kdy intenzívní bouřková činnost způsobí vzestupy hladin řek, mohou být součástí nebo mohou následovat výstražné informace s kódem VII. Povodňové jevy.

Vzhledem k tomu, že bouřka je jev lokální (projevy bouřky postihují pásmo podél trajektorie postupu bouřky), je pravděpodobnost výskytu extrémních projevů bouřky (zejména přívalového deště a krupobití) v daném místě poměrně malá. Tyto projevy však mohou být velmi intenzivní. Proto je nezbytné i na tyto výstražné informace reagovat. V konkrétním případě může být vhodné sledovat vývoj situace na meteorologickém radaru nebo sledovat vývoj oblaků na obloze (obojí vyžaduje jistou zkušenost) a na základě toho provádět některá opatření (uzavření koupaliště apod.).

Výstraha ČHMÚ se vydává na:

Výstraha ČHMÚ - výskyt nebezpečných jevů (informace o výskytu nebezpečných jevů (INJV)) se vydává na:

Možné škody a doporučení k eliminaci vlivů

Protože každá bouřka je zpravidla doprovázena několika doprovodnými projevy (přívalový déšť, krupobití, nárazový vítr, elektrické výboje), jsou bezpečnostní pokyny v tomto textu rozděleny podle těchto jednotlivých kategorií. Tyto nebezpečné projevy se však zpravidla nevyskytují odděleně, proto je vždy nutno předpokládat výskyt jejich možných kombinací. Je nezbytné vždy zohlednit konkrétní situaci a prostředí, v němž se uživatel informace nachází, a posoudit, který z těchto činitelů za daných okolností pro něj představuje největší nebezpečí a podle toho přijmout adekvátní opatření.

zpět